Jan Bělíček: Nenápadný půvab nebinárního psaní

Kniha se v německy mluvícím světě stala nečekaným literárním hitem a Kim de L‘Horizon jí prý psaly celých deset let. Českému překladu se bohužel nedostalo tolik pozornosti, kolik by si zasluhoval. Je čas to napravit.

Čtěte také

Jan Bělíček: Tisíce vrstev a paradoxů mateřství

Jedná se o autofikční knihu popisující dospívání na předměstí švýcarského Bernu a snahu vymanit se z vlastní společenské třídy, ze sevření tělesnosti i rodinné historie. V knize najdeme pasáže nabité symbolismem a pohrávající si s poetikou mýtu. Příběh se však občas z ničeho nic překlopí do čistokrevného básnického tvaru, jindy se do něj zase vlomí záznamy z rodinné kroniky či citace z odborných publikací o okrasných stromech.

Najdeme zde ale i úseky silně naturalistické, jdoucí až na dřeň. Především ty, které zaznamenávají bohatý sexuální život curyšské queer scény a pravidelná dostaveníčka, jejichž tempo určuje seznamovací aplikace Grindr a které takřka vždy končí intenzivním pohlavním stykem. Do toho všeho se pak hojně mísí anglicismy a bernský dialekt, které v knize plní speciální funkci. Skvělým způsobem tohle všechno do češtiny přetlumočila Jana van Luxemburg.

Čtěte také

Jan Bělíček: Jak vypadá ráj pohledem otroka?

Kniha krve navazuje na celou řadu témat důležitých pro současnou evropskou literaturu. Po vzoru Édouarda Louise nebo Didier Eribona analyzují Kim de l‘Horizon svůj třídní původ, ale také sociální vzestup, který si spojují s univerzitním vzděláním a se svým začleněním mezi švýcarskou intelektuální elitu. Stejně tak vycházejí z vlastního života, který transformují ve fikční svět se specifickými pravidly, a následují tak tvůrčí impuls autofikce, který už téměř desetiletí hraje v současném psaní ústřední roli.

Přestože tato próza navazuje na celou řadu aktuálních spisovatelských trendů, působí naprosto originálním a neotřelým dojmem. Mix protichůdných žánrů a stylů, který v knize najdeme, by mohl přinést i katastrofální výsledek. Kniha krve však paradoxně drží pohromadě a je formálně nesmírně zajímavá a invenční. Je důležité se ptát, jak se to Kim de l‘Horizon vlastně povedlo?

Čtěte také

Jan Bělíček: Když muž zahlédne na plátně sám sebe

Pokud někde současná literatura nasává sílu pro pozoruhodné formální experimenty, které nejsou pouhým ornamentálním estétstvím bez hlubšího významu, je to především prožitek nebinární zkušenosti. Ať už jde o knihy Lucas Rijneveld, Awaeke Emezi nebo Kim de L’Horizon, vždy se setkáme s velmi svébytnou poetikou, která nám dokáže přiblížit perspektivu Jiného.

Stejně tak v nich ale najdeme radikální formální experimenty, které nám dávají zakusit, jak je možné dekonstruovat, převracet, lámat a znovu ohýbat materiál jazyka takovým způsobem, aby dokázal popisovat skutečnosti, se kterými naše každodenní řeč nepočítá.

Čtěte také

Jan Bělíček: K čemu jsou nám dobré literární ceny?

Za tímto úsilím je jistě dnes už klasická představa post-strukturalismu, že náš jazyk částečně formuje také naší identitu a vnímání skutečnosti. Nebinární hvězdy současné literatury nám ve své tvorbě ukazují, co přesně to znamená, když se někdo ve svém experimentu rozhodne tyto jazykové zákonitosti zničit, zpřeházet a vytvoří z nich vlastní prostor, v němž se cítí dobře. Asi proto mě toto náročné queer psaní tolik baví. Při jeho čtení mám totiž pocit, že o něco podstatného jde a že se nejedná o jakýsi planý manýrismus. Že jsem svědkem toho, jak při procesu čtení něco zásadního vzniká.