Jan Bělíček: Křehkost drsných mužů z Osla

Vzhledem k tomu, že popisuje životní zkušenosti mladistvých přistěhovaleckého původu v problémových čtvrtích Osla, je to trochu škoda. Má totiž potenciál přitáhnout ke čtení nejmladší generaci čtenářstva.

Čtěte také

Jan Bělíček: Sledujeme plíživý návrat normalizace?

Když tuto knihu v roce 2023 Oliver Lovrenski vydal, bylo mu pouhých devatenáct let. A jeho text se okamžitě stal literárním hitem a prodaly se ho vyšší desítky tisíc výtisků. Norská kritika ho takřka bezvýhradně vynášela do nebes jako literární zjevení a Lovrenski se stal nejmladším laureátem Ceny norských knihkupců v historii.

Přestože kniha není vyloženě autofikcí či memoárem, Oliver Lovrenski v rozhovorech přiznává, že se inspiroval zážitky ze svého dospívání. Narodil se chorvatské matce a svého otce do šestnácti let nepoznal. Vyrůstání vypravěče Ivora se hodně točí kolem užívání a prodávání drog, pouličního násilí a příležitostného sexu.

Společně s ním sledujeme i jeho tři kamarády, kteří postupně začínají tvořit něco jako gang náctiletých. Energický Marco má somálské kořeny, Arjan zase indické a o chorvatském původu vypravěče Ivora už jsme hovořili. Jejich přátelství začíná na základní škole, kdy jsou všichni vyobrazení jako talentovaní a chytří žáci.

Čtěte také

Jan Bělíček: Na některé věci sami nestačíme

Na knize je pozoruhodný popis dynamiky sestupu mladých chlapců až do sféry kriminálního podsvětí. Klukovské partičky jsou pro tyto mladíky záchytnou sítí, která jim kompenzuje neutěšené životní podmínky a velmi nestabilní rodinné zázemí. Drogy jsou pro ně ze začátku hlavně zábava, ale později také zdroj příjmů v situaci, kdy balancují na hraně chudoby.

Pro úspěch knihy je ovšem zcela zásadní také to, jak ji její autor napsal. Text prý z velké části sepisoval na mobilu ve chvílích, kdy se poflakoval po osloských ulicích. Snažil se do něj dostat hlavně dialekt mládeže hlavního norského města, do nějž se propisuje multikulturní prostředí, obrovský vliv rapové hudby a také převádění pravidel online komunikace do mluvené řeči. Při překladu do češtiny si Václav Křenek významně vypůjčuje lexikum romštiny, která se tak pomalu oficiálně stává pouličním jazykem Česka.

Čtěte také

Jan Bělíček: S Ivanou Gibovou na sídlišti dějin

Kniha Když nám bylo míň je složena výhradně z krátkých fragmentárních textů, které místy připomínají až volný verš. Lovrenski příběh vystavěl z krátkých impresí a působivých mikropříběhů, které dohromady vytvářejí komplexní obraz vyprávění.

Kromě toho je také nenápadnou studií o křehkosti a nestabilitě současné maskulinity. Chlapce vede k násilí a kriminalitě především pocit, že nikam nepatří a touha po kolektivně prožívané zkušenosti. Dobře je jim jenom společně a pod vlivem drog. Nad každou postavou se navíc vznáší stín sebevražedných myšlenek, které bohužel někteří z nich i vyslyší.

V próze najdeme zmínky o obětavé a pracující matce, ale také chybějícím otci, jehož absence vytváří ve vypravěči pocit prázdnoty. Až v šestnácti letech Lovrenski zjistil, že jeho otcem je slavný norský básník a textař Håvard Rem.

Čtěte také

Jan Bělíček: Co budete dělat, až přijde diktatura?

To, že v jeho životě chyběl, autora zavedlo do poměrně extrémních situací. Básnický talent mu zase umožnil tyto zážitky zachytit ve výjimečné a aktuální literární formě. Tyto dvě skutečnosti se málokdy propisují do literárního textu najednou, a právě to proměňuje román Když nám bylo míň v mimořádný fenomén.