Jan Bělíček: Na některé věci sami nestačíme

Přestože v BBC působil od poloviny 80. let, celosvětové renomé mu přinesla až čtyřdílná dokumentární série The Century of the Self, v níž zkoumal vzestup destruktivního individualismu v západním světě.

Čtěte také

Jan Bělíček: S Ivanou Gibovou na sídlišti dějin

To je ostatně Curtisovo nejdůležitější téma, jemuž se věnuje i ve své novince. Před několika týdny totiž představil svůj nový pětidílný opus s názvem Shifty, v němž zkoumá vývoj britské společnosti od konce 70. let do současnosti. A podobně jako u jeho předchozích snímků je z toho i tentokrát velká kulturní událost, jíž se věnují všechna větší světová média.

Adam Curtis se v novém dokumentu ptá, proč se současná britská společnost rozpadá do stále menších společenských fragmentů a proč Britové stále častěji ventilují svou frustraci do skupin obyvatel, které nezapadají do našich představ o normalitě.

Čtěte také

Jan Bělíček: Psychedelické vize z moravského maloměsta

Pokud patříte mezi fanoušky Curtisovy tvorby, asi vás nepřekvapí, že jeho příběh novodobé Británie začíná nástupem Margaret Thatcherové k moci. Zaměřuje se na její individualistickou revoluci, jejíž podstatu dobře shrnuje známý citát z roku 1987, že „neexistuje nic takového jako společnost“ a „existují jen jednotliví muži a ženy a existují rodiny“. V takové verzi společnosti pak ztrácí veškeré formy kolektivní akce význam a není divu, že nepřítelem číslo jedna bylo pro Thatcherovou především odborové hnutí, které se o společnou, kolektivní akci opíralo.

Adam Curtis neoliberální revoluci Margaret Thatcherové popisuje jako „demokratizaci všeho“, přestože jediná a nejdůležitější věc, k jejíž demokratizaci nikdy nedošlo, bylo samotné politické rozhodování. Britské vlády se postupně zbavily veškerých nástrojů, které jim umožňovaly jakkoliv ovlivňovat vývoj britské společnosti.

Čtěte také

Jan Bělíček: Co budete dělat, až přijde diktatura?

Tento proces podle Curtise završila vláda Tonyho Blaira, když ministr financí Gordon Brown delegoval kompetenci stanovování úvěrové sazby na finanční instituce. Připravil tak sám sebe a vládu o poslední možnost, jak ovlivňovat ekonomický vývoj země.

V jiných oblastech ale vypadala situace jinak. Britové zažívali demokratizaci luxusní módy i spotřební elektroniky, čímž má Curtis na mysli především to, že tyto věci byly najednou výrazně levnější. Došlo k privatizaci bytového fondu většiny měst, což zcela vytlačilo kolektivní vlastnictví bydlení a ceny bytů a domů začaly raketově růst. V 90. letech jsme také viděli obrovskou erupci kreativity a komerční kultury, která neměla v novodobé historii obdobu.

Čtěte také

Jan Bělíček: Okamžik před pádem do politického teroru

Život ve světě plném konzumních možností a inflace vkusu a expertního vědění, jíž kulturní a společenské elity Británie otevřeně kritizovali, stál v protikladu k bezmocnosti politické reprezentace. Ta nedokázala jakkoliv ovlivňovat svět kolem sebe a v lidech se začala hromadit frustrace.

Částečně se tato frustrace proměnila v pohrdání tradiční politikou, která stále častěji působila jen jako sluha finančních trhů a hráčů z velkého byznysu. Svět, který politická aktivita nedokáže jakkoliv proměnit, generuje kolektivní nenávist, která si přeje radikální změnu. Právě v takové realitě podle Adama Curtise dnes žijeme a právě proto jsou na vzestupu politické síly, které chtějí převládající systém zničit.

Čtěte také

Jan Bělíček: Obnova vzájemnosti ve světě po lidech

Dokumentarista Adam Curtis dokáže skrze svou metodu dostat tyto poměrně komplikované úvahy k většinovému divákovi, a to ještě ve vizuálně působivé a esteticky radikální formě. A poselství jeho posledního snímku zní vlastně docela jednoduše. Přepjatým důrazem na individuální perspektivu jsme přišli o schopnost kolektivně se bránit silám, které schopnosti jednotlivců výrazně přesahují. Na některé věci zkrátka sami nestačíme.