Havel jí říkal Bazar. Dnes do pasáže Lucerna opět proniká denní světlo
Asi nejslavnější pražskou pasáž najdeme mezi Vodičkovou a Štěpánskou ulicí v Paláci Lucerna. Stavba tohoto městského paláce začala v roce 1907 jako podnikatelský sen stavitele Vácslava Havla a přesně o 110 let později byla v roce 2017 prohlášena za národní kulturní památku.
Stavba první části paláce začala v roce 1907, slavnostně otevřen byl o Vánocích 1920. „Vácslav Havel chtěl vybudovat palác, který by reprezentoval město, sloužil by jeho obyvatelům a ve kterém by fungovaly obchody, ale i kultura nebo sport,“ říká architektka a pedagožka z FA ČVUT v Praze Michaela Brožová.
Už když Václav Havel stavěl první část Lucerny, uvažoval o pasáži, která by propojila ulice Vodičkova a Štěpánská. Svůj nápad realizoval ve druhé etapě stavby paláce směrem do Štěpánské, s níž Havlovi pomáhal statik Stanislav Bechyně, který navrhl železobetonovou monolitickou konstrukci. Velký sál Lucerny byl největším společenským sálem Prahy a funguje od svého otevření, stejně jako zdejší kino, dodnes bez přerušení provozu.
Ačkoli styl paláce lze označit za eklektický, je výtvarně jednotný. „Havel nazýval pasáž Bazarem. Říkalo se tak i pařížským pasážím, protože tehdy byla v módě orientální kultura a orientální nádech můžeme v Lucerně najít dodnes,“ říká Michaela Brožová. Provoz Lucerny nepřerušila druhá světová válka, ani následné znárodnění v roce 1952. Druhá polovina 20. století však obecně pražským pasážím příliš nepřála.
Čtěte také
„Protože nebylo umožněno soukromé podnikání, na kterém byly pasáže založeny, celý komplex mírně upadal. Ale Lucerna díky Velkému sálu a biografu žila pořád. A po roce 1989 byla vrácena potomkům původních majitelů a dnes je v držení Ivana a Dagmar Havlových,“ popisuje architektka. Aktuálně také pokračuje rekonstrukce paláce.
A co by při procházení zdejší pasáže určitě nemělo uniknout naší pozornosti? Nejen mramorové schodiště, nebo výhled z kavárny. Stojí za to zvednout hlavu a prohlédnout si skleněnou kopuli u pokladny kina nebo strop dvorany tvořený dutými skleněnými tvarovkami, kterými do pasáže proniká světlo. A Michaela Brožová říká: „Jsou nově renovované, takže do pasáže proniká denní světlo, což nebylo v éře socialismu běžné. Většina pasáží tehdy potemněla. A to nejen obrazně, protože už v nich nebylo tak živo, ale také proto, že sklobetonové střechy byly zakryty asfaltovými pásy, aby neprotékaly. Lucerna je jedna z prvních pasáží, další je třeba pasáž Národní banky od architekta Roitha, která má nově rekonstruovanou klenbu sklobetonovou.“
Související
-
Prosklené kobky i toalety v zálivu. Proměna pražských náplavek nabízí překvapivá řešení
Během léta by měly být kobky ve zdech Rašínova a Hořejšího nábřeží hotové a předané novým nebo staronovým nájemcům...
-
První pražský mrakodrap. Z funkcionalistického sídla odborářů je Dům Radost s terasou na střeše
Málokdo zná tuto budovu na pražském Žižkově na náměstí Winstona Churchilla zevnitř.
-
Pražské mosty. Galerie architektonických skvostů pod širým nebem
Desetidílným seriálem od Železničního mostu až k mostu Libeňskému provází historikové architektury, Lukáš Beran a Richard Biegel.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.