Stylová vytříbenost dělá z pasáže Merkur jednu z nejkrásnějších v Praze. Na své oživení ale teprve čeká
Poslední pražskou pasáží vybudovanou před druhou světovou válkou byl Merkur. Tato pasáž spojuje ulice Štěpánskou a Ve Smečkách a lidé ji dnes znají možná spíše jako Štěpánskou. Ještě dnes v ní docela dobře pochopíte, proč si ji v roce 1987 vybral režisér Vít Olmer pro natočení několika záběrů filmu Bony a klid o světě veksláků, kteří za socialismu v některých skrytých pražských pasážích působili.
Pasáž je součástí komplexu nájemných a bytových domů od architekta slovenského původu Eugena Rosenberga z roku 1938. „Eugen Rosenberg byl žákem Josefa Gočára a ve 20. letech absolvoval stáž u Le Corbusiera. Tady dostal úkol postavit dva nájemní domy na složité, velmi dlouhé a úzké parcele, která má nepravidelný tvar a nestejný výškový sklon. Vyřešil to tak, že navrhl domy o nestejné výšce a šíři a propojil je pasáží,“ popisuje architektka a pedagožka FA ČVUT Michaela Brožová.
Pasáž byla především spojnicí dvou ulic, takže žádné kino nebo divadlo bychom tu ani ve 30. letech nenašli. „Pro její stylovou vytříbenost a materiály, které Rosenberg s velkou elegancí použil, ji ovšem znalci pasáží pokládají za jednu z nejkrásnějších. Její interiér je v Praze výjimečný. Bohužel, na své oživení stále čeká,“ dodává Michaela Brožová.
Do čtyřikrát lomené pasáže se dvěma dvoranami byste před pár lety vstupovali téměř s obavami. A dodnes působí poněkud potemněle a omšele. Od letošního roku se ovšem pasáž revitalizuje a postupně znovu ožívá. „Existují iniciativy, které vedou k lepší údržbě a oživení pasáže, u východu do Štěpánské ulice vznikla nová kavárna a v podzemí klub,“ říká architektka a cestou pasáží upozorňuje na původní detaily, chromované rámy vstupních dveří a madla, původní zvonky nebo sklobetonovou, ovšem značně poškozenou, klenbu, která propouští denní světlo. Na stěnách ovšem také najdeme různé nápisy a jiné zásahy vandalů.
Čtěte také
Ve dvoraně nejblíž Štěpánské pasáže stojí za pozornost jedna zajímavost – gotický portál, do kterého je vložená kamenná deska. Ta připomíná, že tu od roku 1381 stával středověký dům zvaný U Hřebeckých. „Dva průchozí domy, které tu stály, založily tradici průchodu a později pasáže, která je tu dnes,“ uzavírá Michaela Brožová.
Ve třech výlohách v blízkosti vstupu ze Štěpánské funguje také Galerie Ferdinanda Baumanna, jejíž výstavní program se zaměřuje na současné umění.
Související
-
Vzdušná a křehká pasáž Černá růže nesla původně jméno Bondy. Dnes má zase vzhled z 30. let
Ačkoli to může znít překvapivě, jednu z nejzajímavějších funkcionalistických pasáží v Praze najdeme v domě z poloviny 19. století.
-
Současná podoba pasáže Světozor je z roku 1947. Býval tu slavný Kinoautomat
Jednou z nejživějších pražských pasáží je Světozor v původním paláci České banky (zvaném také pasáž Ligna), který byl postaven v letech 1914 až 1918.
-
Pasáž Adria připomíná renesanční italské radnice. Měla především ohromit
Palác Adria na nároží Jungmannovy ulice a Národní třídy v Praze byl postaven v letech 1922 a 1925 ve stylu rondokubismu italskou pojišťovnou Riunione Adriatica di Sicurtà.
Nejposlouchanější
-
Radka Denemarková: Cukrář a Venuše. Tragická romance karlovarského cukráře a krásné varietní divy
-
Anna Bolavá: Do tmy. Příběh osamělé ženy, jejíž vášeň pro sběr bylin se mění v chorobnou posedlost
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
