V pasáži Divadla Komedie bývala nejmodernější šermírna v Evropě a také Divadlo Vlasty Buriana

Pasáž Divadla Komedie
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pasáž Divadla Komedie

Ačkoli dodnes nese nápis Pasáž Vlasty Buriana, Pražané ji mají nejspíš spojenou hlavně s Divadlem Komedie. Propojuje Jungmannovu a Vladislavovu ulici a najdeme ji ve funkcionalistickém paláci z roku 1930, který patřil Báňské a hutní společnosti.

„Společnost původně sídlila v Brně, ale místo pro své nové ústředí hledala v Praze a vypracováním plánu pověřila svoji projekční kancelář a hlavně architekta Josefa Karla Říhu. Byl to mladý, avantgardní umělec a také vynikající šermíř, což ho mimochodem spojovalo s tehdejším ředitelem Báňské a hutní společnosti. Oba to byli olympionici a mistři republiky v šermu, a proto se součástí paláce stal i šermířský sál v podzemí,“ říká architektka a pedagožka FA ČVUT Michaela Brožová a dodává, že tento sál byl nejprogresivnější šermírnou v Evropě.

Palác Báňské a hutní společnosti z roku 1930

Báňská a hutní společnost se specializovala na železné konstrukce, což se projevilo i v návrhu a stavbě paláce v Jungmannově ulici. Jde o první administrativní budovu v Praze s ocelovým skeletem. Její součástí byla od počátku pasáž, která ovšem nesloužila primárně k tomu, aby propojila ulice Jungmannova a Vladislavova, fungovala jako lobby domu. „Můžete si všimnout, že téměř všechny hlavní vstupy do domu i divadla vedou právě z pasáže. Navíc, pasáž má bazilikální osvětlení z vnitřního dvora a horních světlíků, takže z pasáže mohlo pronikat světlo do bočních dispozic paláce,“ vysvětluje Michaela Brožová.

Pasáž Divadla Komedie

V podzemí pasáže je divadlo, které od roku 1954 nese název Divadlo Komedie. Mimochodem stojí za zmínku, že od roku 1950 neslo tento název divadlo v pasáži Alfa. Zpočátku byl ovšem název divadla vždy odvozený od souborů, které v ně působily. Asi nejslavnějším a nejdéle působícím souborem bylo Divadlo Vlasty Buriana.

„Původní interiéry divadla byly velmi krásné, se zařízením z chromované oceli a mramorovými obklady. Divadelní sál měl zabudované osvětlení, zvuková i osvětlovací technika byla na svoji dobu velmi progresivní. Bohužel v roce 1990 bylo divadlo rekonstruováno a původní vybavení z velké části zmizelo. Mrzí mě, že rekonstrukce nedokázala uchovat některé původní materiály, vybavení, nábytek nebo svítidla,“ dodává architektka.