Fascinace Shakespearem a marnost každodenního života. Na cenách Magnesia Litera uspěli Martin Hilský i Daniel Hradecký

MAGNESIA LITERA 2021 

• Kniha roku
  Martin Hilský: Shakespearova Anglie. Portrét doby (Academia) 
  
• Palmknihy Litera za prózu
  Daniel Hradecký: Tři kapitoly (Listen)
  
• Moleskine Litera za poezii
  Pavel Novotný: Zápisky z garsonky (Trigon)
• Litera za knihu pro děti a mládež
  Bogdan Trojak: Safíroví ledňáčci a Glutaman (Baobab)
  
• Litera za naučnou literaturu
  Jaroslav Petr: Desatero smyslů. Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět (Argo/Dokořán)
• Litera za publicistiku
  Nina Špitálníková: Svědectví o životě v KLDR (NLN)
• Litera za nakladatelský čin
  Edice Česká poezie a Česká próza (fra)
• Litera za překladovou knihu
  Francisco Delicado: Portrét pěkné Andalusanky (Přel. Jiří Holub, Rubato)
• Litera za debut roku
  Lenka Elbe: Uranova (Argo)
• Kosmas Cena čenářů
  Václav Dvořák: Já, Finis (Václav Dvořák)
• Magnesia Blog roku
  Miroslav Komínek: Městská policie Přerov (Facebooková stránka)

Velká kniha roku

Čtěte také

Detaily každodenního života alžbětinské doby mě fascinovaly. Poznáme přes ně i to, že dnes žijeme v lepší civilizaci, říká anglista Martin Hilský

Ocenění Kniha roku směřovali nejen porotci, ale i odborná veřejnost čítající letos celkem 233 hlasujících k celoživotní práci anglisty Martina Hilského, který svůj dlouholetý zájem o dílo Williama Shakespeara a historický kontext, v němž vznikalo, zúročil v rozsáhlé publikaci Shakespearova Anglie s podtitulem Portrét doby. „Dějiny každodennosti i sociokulturní fenomény, které se podílely na proměnách epochy, jsou zaznamenány poutavě a v překvapivých detailech. Anglie v knize není pouze zkoumaným předmětem, ale vystupuje před očima čtenáře ve své plasticitě a barevnosti,“ uvedla porota k oceněnému titulu.

Chce to značnou otrlost, být ještě zvědav na budoucnost

Čtěte také

Trojí příležitost k ozdravné sebekritice. Prokletý básník z českého severu Daniel Hradecký přichází tentokrát s prozaickým textem

To je jen jedna z množství úvah, jež bujaře proudí hlavou Gustava Dakla, vypravěče knihy Tři kapitoly, která získala Literu za prózu. Po dvou nominacích své poezie v letech 2014 a 2020 za sbírky 64 a Přibližování dřeva tak básník Daniel Hradecký obdržel kýženou literární trofej v „sousední“ kategorii. Porotu přesvědčil „suverenitou literárního jazyka, průzračného myšlení schopného reflexe, které ostře kontrastují s údělem severočeského proletáře v pozici sociálního vyloučení a permanentní existenční nejistoty, přičemž precizně, téměř s umanutostí popisuje a následně analyzuje mezilidské vztahy, jejich pevnost i patologie a oblasti stínů své vlastní osobnosti.“

Osobní rovina v koncentrovaném tvaru

Čtěte také

Pavel Novotný: Ptáci. Básníkova vzpomínka na dětství v paneláku 80. let

K vítězné próze má v lecčems blízko i letos oceněná básnická sbírka Zápisky z garsonky, jejíž rámec je spíše epický a rovněž osobní. Spříznění autorů by se dalo vnímat i v jazyce, který dokáže podmanivým, svébytným stylem ostře vystihnout absurditu i tragiku nastíněných situací, přičemž nechybí jistá nostalgie ani humorný odstup. Autor Pavel Novotný promlouvá skrze lyrického hrdinu, který líčí panelákové dětství v osmdesátých a devadesátých letech, dospívání v nefunkční domácnosti ve světě pozdní normalizace a počínajícího divokého kapitalismu.  

Staré dobré dobrodružství v nové poťouchlosti

Literu za knihu pro děti a mládež vyzdvihla z trojice nominovaných atmosférickou fantasy Safíroví ledňáčci a Glutaman o partě malých Pražáků, kteří bojují proti šílenému vědci ovládajícímu masy lidí skrze prefabrikované potraviny. Její autor Bogdan Trojak oslovil porotu jak vtipným načrtnutím neduhů současné společnosti ve formě dobrodružství rozverně připomínajících staré verneovky, tak zapracováním historických i jazykových špílců a nonsensových motivů, které pobaví i poučí.

Čtěte také

Byli jsme první generace, která mohla publikovat tehdy, kdy publikovat měla, vzpomíná Bogdan Trojak na porevoluční léta

Poťouchlost ovšem nechyběla ani Lence Elbe při psaní vítězného literárního debutu Uranova. Svého britsky korektního hrdinu v něm nechala doputovat až do Jáchymova, kde se před lety ztratila jeho přítelkyně a založila mu tak na dlouholeté trauma. To ovšem ještě netušil, že ho nebude léčit ani tak psychoterapií a lázeňskými procedurami, ale spíše pronásledováním nezničitelného zloducha za tiché součinnosti podivných úkazů a temné minulosti lokality. Román, který osciluje mezi thrillerem, fantastikou, romancí, ale i bizarní groteskou postupně prolíná běžné situace s nadpřirozenými scénami. 

Lenka Elbe|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Všechny smysly i nesmyslnost totality

Přestože z nominací v žánru literatura faktu vzešla ‒ stejně jako vloni ‒ Kniha roku, v samotné stejnojmenné kategorii zvítězila jiná publikace, která ovšem také vznikala jako dlouhodobější projekt. Biolog, zoolog, genetik a popularizátor vědy Jaroslav Petr se ve své práci Desatero smyslů zaměřil na způsoby, jimiž vnímáme svět nejen my, ale i naši zvířecí spoluobyvatelé Země a čtivě ukázal, že k tomu využívají daleko více než jen obvykle zmiňovanou pětici smyslů. Při tom upozornil i na obtíže, jež zvířatům způsobují lidské zásahy do životního prostředí, které na smysly utvářené po tisíciletí neberou pražádné ohledy.

V kategorii publicistiky, která se od ocenění za literaturu faktu znovu oddělila před pěti lety, mezi sebou soupeřila dvě vysoce osobní díla Dani Horákové a manželů Třešňákových i soubor rozhovorů s utečenci ze Severní Koreje do Jižní. A právě titul Svědectví o životě v KLDR koreanistky Niny Špitálníkové nakonec stanul na pomyslném stupni vítězů. Porotci ocenili mimořádnou osobně-lidskou rovinu jednotlivých výpovědí v souvislosti s brutalitou systému zasahujícího do každého detailu všedního života od sexuality, života v armádě, hladu, nepropustného kastovního systému až po permanentní sledování.