Fascinace Shakespearem a marnost každodenního života. Na cenách Magnesia Litera uspěli Martin Hilský i Daniel Hradecký

8. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Martin Hilský

Dvacátému ročníku nejvýraznějšího českého literárního ocenění Magnesia Litera vládla jak perspektiva z odstupu, tak pohledy až nepříjemně z blízka. Nejlepší prózu napsal Daniel Hradecký s triptychem novel nazvaným Tři kapitoly, uznání za svou letitou překladatelskou a badatelskou práci se dočkal Martin Hilský, jehož monografie Shakespearova Anglie se stala Knihou roku.

MAGNESIA LITERA 2021 

  • Kniha roku
    Martin Hilský: Shakespearova Anglie. Portrét doby (Academia) 
  • Palmknihy Litera za prózu
    Daniel Hradecký: Tři kapitoly (Listen)
  • Moleskine Litera za poezii
    Pavel Novotný: Zápisky z garsonky (Trigon)
  • Litera za knihu pro děti a mládež
    Bogdan Trojak: Safíroví ledňáčci a Glutaman (Baobab)
  • Litera za naučnou literaturu
    Jaroslav Petr: Desatero smyslů. Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět (Argo/Dokořán)
  • Litera za publicistiku
    Nina Špitálníková: Svědectví o životě v KLDR (NLN)
  • Litera za nakladatelský čin
    Edice Česká poezie a Česká próza (fra)
  • Litera za překladovou knihu
    Francisco Delicado: Portrét pěkné Andalusanky (Přel. Jiří Holub, Rubato)
  • Litera za debut roku
    Lenka Elbe: Uranova (Argo)
  • Kosmas Cena čenářů
    Václav Dvořák: Já, Finis (Václav Dvořák)
  • Magnesia Blog roku
    Miroslav Komínek: Městská policie Přerov (Facebooková stránka)

Velká kniha roku

Čtěte také

Ocenění Kniha roku směřovali nejen porotci, ale i odborná veřejnost čítající letos celkem 233 hlasujících k celoživotní práci anglisty Martina Hilského, který svůj dlouholetý zájem o dílo Williama Shakespeara a historický kontext, v němž vznikalo, zúročil v rozsáhlé publikaci Shakespearova Anglie s podtitulem Portrét doby. „Dějiny každodennosti i sociokulturní fenomény, které se podílely na proměnách epochy, jsou zaznamenány poutavě a v překvapivých detailech. Anglie v knize není pouze zkoumaným předmětem, ale vystupuje před očima čtenáře ve své plasticitě a barevnosti,“ uvedla porota k oceněnému titulu.

Chce to značnou otrlost, být ještě zvědav na budoucnost

Čtěte také

To je jen jedna z množství úvah, jež bujaře proudí hlavou Gustava Dakla, vypravěče knihy Tři kapitoly, která získala Literu za prózu. Po dvou nominacích své poezie v letech 2014 a 2020 za sbírky 64 a Přibližování dřeva tak básník Daniel Hradecký obdržel kýženou literární trofej v „sousední“ kategorii. Porotu přesvědčil „suverenitou literárního jazyka, průzračného myšlení schopného reflexe, které ostře kontrastují s údělem severočeského proletáře v pozici sociálního vyloučení a permanentní existenční nejistoty, přičemž precizně, téměř s umanutostí popisuje a následně analyzuje mezilidské vztahy, jejich pevnost i patologie a oblasti stínů své vlastní osobnosti.“

Osobní rovina v koncentrovaném tvaru

Čtěte také

K vítězné próze má v lecčems blízko i letos oceněná básnická sbírka Zápisky z garsonky, jejíž rámec je spíše epický a rovněž osobní. Spříznění autorů by se dalo vnímat i v jazyce, který dokáže podmanivým, svébytným stylem ostře vystihnout absurditu i tragiku nastíněných situací, přičemž nechybí jistá nostalgie ani humorný odstup. Autor Pavel Novotný promlouvá skrze lyrického hrdinu, který líčí panelákové dětství v osmdesátých a devadesátých letech, dospívání v nefunkční domácnosti ve světě pozdní normalizace a počínajícího divokého kapitalismu.  

Staré dobré dobrodružství v nové poťouchlosti

Literu za knihu pro děti a mládež vyzdvihla z trojice nominovaných atmosférickou fantasy Safíroví ledňáčci a Glutaman o partě malých Pražáků, kteří bojují proti šílenému vědci ovládajícímu masy lidí skrze prefabrikované potraviny. Její autor Bogdan Trojak oslovil porotu jak vtipným načrtnutím neduhů současné společnosti ve formě dobrodružství rozverně připomínajících staré verneovky, tak zapracováním historických i jazykových špílců a nonsensových motivů, které pobaví i poučí.

Čtěte také

Poťouchlost ovšem nechyběla ani Lence Elbe při psaní vítězného literárního debutu Uranova. Svého britsky korektního hrdinu v něm nechala doputovat až do Jáchymova, kde se před lety ztratila jeho přítelkyně a založila mu tak na dlouholeté trauma. To ovšem ještě netušil, že ho nebude léčit ani tak psychoterapií a lázeňskými procedurami, ale spíše pronásledováním nezničitelného zloducha za tiché součinnosti podivných úkazů a temné minulosti lokality. Román, který osciluje mezi thrillerem, fantastikou, romancí, ale i bizarní groteskou postupně prolíná běžné situace s nadpřirozenými scénami. 

Lenka Elbe

Všechny smysly i nesmyslnost totality

Přestože z nominací v žánru literatura faktu vzešla ‒ stejně jako vloni ‒ Kniha roku, v samotné stejnojmenné kategorii zvítězila jiná publikace, která ovšem také vznikala jako dlouhodobější projekt. Biolog, zoolog, genetik a popularizátor vědy Jaroslav Petr se ve své práci Desatero smyslů zaměřil na způsoby, jimiž vnímáme svět nejen my, ale i naši zvířecí spoluobyvatelé Země a čtivě ukázal, že k tomu využívají daleko více než jen obvykle zmiňovanou pětici smyslů. Při tom upozornil i na obtíže, jež zvířatům způsobují lidské zásahy do životního prostředí, které na smysly utvářené po tisíciletí neberou pražádné ohledy.

V kategorii publicistiky, která se od ocenění za literaturu faktu znovu oddělila před pěti lety, mezi sebou soupeřila dvě vysoce osobní díla Dani Horákové a manželů Třešňákových i soubor rozhovorů s utečenci ze Severní Koreje do Jižní. A právě titul Svědectví o životě v KLDR koreanistky Niny Špitálníkové nakonec stanul na pomyslném stupni vítězů. Porotci ocenili mimořádnou osobně-lidskou rovinu jednotlivých výpovědí v souvislosti s brutalitou systému zasahujícího do každého detailu všedního života od sexuality, života v armádě, hladu, nepropustného kastovního systému až po permanentní sledování. 

Spustit audio

Související