Trojí příležitost k ozdravné sebekritice. Prokletý básník z českého severu Daniel Hradecký přichází tentokrát s prozaickým textem

21. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Spisovatel a básník Daniel Hradecký

Daniel Hradecký je autor několika básnických sbírek a jedné prózy. Jeho originalitu a břitký jazyk neotupila ani dvojí nominace na cenu Magnesia Litera. Dokládá to i jeho nová kniha nazvaná Tři kapitoly, kterou před několika týdny přinesla edice Listen vydávaná nakladatelstvím Euromedia Group.

Přebal knihy Daniela Hradeckého: Tři kapitoly

Bývalý archivář, který z rodného Mostu přesídlil do Litvínova, poté žil v Ústí nad Labem a dnes bydlí opět v Litvínově, knižně debutoval v roce 2004 a největší kritický ohlas zatím vzbudil sbírkami 64 a Přibližování dřeva. V textech bytostného autodidakta Hradeckého se odráží neobvyklá erudice i sečtělost a mezi charakteristické rysy jeho poetiky patří ironie, syrovost, sklon k aforističnosti nebo jistá míra autobiografičnosti. Platilo to i pro autorovu donedávna jedinou knižně vydanou prózu, čtyřicetistránkové Trosky jednoho deníku z roku 2016, líčící protagonistův zápas s démonem alkoholu, a platí to rovněž pro jeho Tři kapitoly.

Jak napovídá titul knihy, dotyčný svazek obsahuje trojici kratších próz – nazvaných Dumdum, Výlety s otcem a Vikštejn –, jež vznikaly v letech 2014 až 2019. K podobné fragmentárnosti přitom autor tíhne i ve svých básnických sbírkách, které nezřídka tvoří několik více či méně samostatných skladeb. Také v případě Tří kapitol lze číst jednotlivé texty odděleně, ovšem pouze první z nich se může pochlubit konkrétní zápletkou a finální pointou. Což ovšem nehraje zase tak velkou roli – děj rozhodně není tím hlavním, čím se nám tento nevšední prozaický triptych vrývá do paměti, ba i pod kůži.

Nepříjemné pravdy v poutavém hávu

Úhelným kamenem všech přítomných textů a tím, co přinejmenším některé čtenáře Tří kapitol dokáže zakrátko pohltit, je autorovo neotřelé přemítání nad světem a samotnou lidskou existencí. Ať už se během četby trojice Hradeckého próz díváme na svět kukátkem dveří, skrze okno vrátnice nebo z kuřácké terasy v psychiatrické léčebně, nepřestáváme žasnout nad ostrostí a nekonvenčností autorova pohledu a také nad způsobem, jakým své myšlenky dokáže formulovat. V jeho vyprávění má vedle ironie své místo i humor, byť leckdy notně černý nebo absurdní, a jeho jazyk je při vší své syrovosti zároveň nesmírně košatý a poetický.

02968201.jpeg

Daniel Hradecký je autor, jehož texty si z mnoha důvodů zasluhují pozornost, což platí jak pro jeho básně, tak pro prózy. A jak to vypadá, próza možná bude v jeho další tvorbě nabývat vrchu – už zanedlouho by měl v nakladatelství Dybbuk vyjít autorův „román ve verších“ s názvem Silážní jámy, který podle jeho vlastních slov nemá s poezií nic společného, a rozepsaný má prý i čistě experimentální román, který označuje za svůj první pokus o ryzí fabulaci. Inu, máme se na co těšit!

autor: Petr Nagy
Spustit audio