Vítězné Letnice i Domácí potřeby. Magnesia Litera 2025 naplnila očekávání

Litera(tura) jako útěcha při konci světa

Čtěte také

Miroslav Hlaučo: Letnice. Poslechněte si četbu z vítězné knihy Magnesia Litera

Málokdy se dá Kniha roku, nebo Debut roku tak dobře odhadnout dopředu. Zatímco v jednotlivých kategoriích hlasují pětičlenné odborné poroty, v kategorii Kniha roku letos hlasovalo celkem 239 zástupců literární veřejnosti a v kategorii DILIA Litera za debut roku jich bylo 233. Takové množství jen těžko najde společný styčný bod, a ještě hůře může jakkoli taktizovat. Navzdory odbornosti hlasujících tak na stupních vítězů stanou ty knihy, které jsou všem víceméně známé alespoň z mediálního ohlasu a na jejichž kvalitě, důležitosti či poutavosti se všichni víceméně shodnou. Letos je to próza, po jejímž otevření se v čtenáři probudí stará dobrá radost z četby silného příběhu zprostředkovaného jazykem, který rozněcuje obrazotvornost. Text, která nějak promlouvá k dnešku, ale dokáže od něj mít odstup; literární prostor, do kterého se lze před tíživými vidinami současného světa tak trochu schovat.

Porota ve svém laudatiu k Letnicím uvedla: „Román inspirovaný magickorealistickými a postmoderními postupy ukazuje obraz proměňujících se časů, dějinných přeryvů a tušených hrozeb, ale je též příběhem o lásce, naději a víře v dobré konce. Je svéráznou pohádkou a venkovskou idylou, ale i velkým románem poučeným klasickým literárním dědictvím, jenž je však zároveň plný ironie a vtipu. Vážná a naléhavá, jakož i hravá a humorná poloha do sebe přirozeně zapadají a tvoří působivý celek, který dokáže oslovit široké spektrum čtenářů.“

Čtenářské potřeby

Snad stála za tendencí nominovat pro jistotu Letnice nejen v próze, ale i za debut, snaha poroty ocenit v próze titul výrazněji jinaký, neodpovídající žádné poptávce ani potřebám. Jakkoli jsou totiž Domácí potřeby fascinující drobné črty na pomezí epiky a lyriky, na široké čtenářské spektrum rozhodně necílí.

Čtěte také

Jan Antonín Pitínský: Diamant a Syn vrchního. Dvě povídky ze sbírky oceněné Literou za prózu

Na Pitínského sbírce povídek vyzdvihli porotci „zprostředkování situací a minipříběhů z tak zvaného obyčejného života, které jsou podávány jazykem zcela osobitě stylizovaným, poněkud archaizovaným, hravým a mimořádně obrazně dotovaným. K základním ingrediencím Pitínského próz patří poukazování na fantaskno ukryté pod povrchem všednodennosti, nedoslovnost a tajemství. Jako zvláštní bonus nabízí čtivá, ale nepodbízivá kniha bohatý intertextuální i aluzivní instrumentář.“

Prostě láska

Jádro básnické sbírky, která byla v oceněna Literou za poezii, napsal Tomáš Tomášek v době covidové epidemie v letech 2020–2021. Jejího vydání už se nedočkal, ale jeho krátké básně promlouvají ke čtenáři přesně mířenými, leč něžnými ranami. Ahava, jak je kniha nazvaná, je hebrejsky prostě Láska.

Vyjádření vztahu ke světu vypíchla ve svém zdůvodnění také porota: „Prvním úkolem básníka je uvidět, všimnout si. Druhým pak zachytit, zaznamenat, vyjádřit, sdělit. Jestli je v Ahavě už prvotní spatření naplněno posvátným pocitem uvědomění božské podstaty světa, pak se gesto psaní přibližuje skládání oslavné modlitby. Procházet krajinou zachycenou ve sbírce Tomáše Tomáška znamená sytit se z lásky velkého básníka, který dozrál k obdivuhodné úspornosti a zároveň intenzitě výrazu.“

Odkrývání

Čtěte také

Angličtina je pro mě jazyk možností, někdy je pravdivější než čeština, říká spisovatelka Dočkalová

V rámci dětské literatury se konečně dočkala už potřetí nominovaná Bára Dočkalová, v jejíž knížce Kost vyvolá nečekaný suvenýr ze hřbitova potřebu pátrat v minulosti a rozplétat rodinné kořeny.

Minulost odkrývá i román Usedlost Marii Turtschaninoff, který ze švédštiny přeložila Marie Voslářová, která si za svůj výkon vysloužila Literu. Sága líčící osudy generací spjatých s odlehlým stavením ve finském kraji a má tak cosi společného i s letošní Knihou roku: staví vedle sebe historii a současnost, ukazuje konec starých časů i neměnnost lidského počínání a také díky zdařilému převodu do češtiny není nepřístupná širšímu publiku.

Dědictví minulosti, se kterým si naše společnost stále nedokáže nebo nechce poradit, odkrývá i ryze aktuální publikace Pay Gap Šárky Homfray a Lucie Václavkové Pay Gap. Kratší konec provazu, oceněná Literou za publicistiku. Autorky vyšly z úspěšné podcastové série a předkládají zneklidňující sondu do současného českého trhu práce, která je nejen praktickou příručkou, ale také přehledně ukazuje, co nefunguje a proč.

Šárka Homfray|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas