Rozvíření debaty v praxi. Cenu literární kritiky získaly spisovatelka Emma Kausc a básnířka Iryna Zahladko

Cenu literární kritiky za rok 2024 v kategorii próza obdržela Emma Kausc (vlevo) za román Narušení děje a v kategorii poezie ocenění obdržela Iryna Zahladko (vpravo) za sbírku Jak se líčit v nemoci (12. března 2025, Praha)|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Cena literární kritiky je ocenění založené stejnojmenným spolkem sdružujícím literární časopisy A2, Host, Souvislosti, revue Prostor a Tvar. Jejím cílem „je povzbudit kritické myšlení o literatuře a dostat je prostřednictvím debat do veřejného prostoru“. Také proto již půl roku před nominacemi i udílením cen probíhaly kromě soukromých hovorů porotců i veřejné diskuse pro publikum, které bylo možné nejen navštívit osobně, ale i poslouchat ve zvukovém záznamu. Dvě trojice nominovaných ve dvou kategoriích vybraly oborové pětičlenné poroty, o vítězkách pak rozhodovalo plénum téměř třicetičlenné za prózu a dvacetičlenné za poezii.

Lámat očekávání

„Přestože je autorčino psaní hodně fragmentární, mozaikovité, návraty vyvolávají dojem ‚věrohodností‘. Vracení se pro čtenáře může znamenat až tělesný prožitek ze čtení, návrat ke stejné větě či myšlence člověka zarazí, vytrhne,“ uvedla porotkyně Marta Ljubková ve své reflexi románu Emmy Kausc. A v jiném článku k tomu dodala: „Jde o titul nejednoznačný, na němž se lámou čtenářské preference, zkušenosti a očekávání. Což pro kohokoliv z poroty znamená být ve střehu pro případné vysvětlování našich rozhodnutí; pro mě osobně to znamená nutnost opakovaného čtení a neustálého ověřování ‚životaschopnosti‘ knihy.“

Iryna Zahladko|foto:Tereza Škoulová, Český rozhlas

Fragmentárnost a tělesnost je vlastní i vítězné knize v kategorii poezie. „Báseň, komentář k básni, úryvek z deníku. Ve sbírce sledujeme chronologický sled textů různého druhu, které se nepravidelně střídají a prolínají. Zahladko do této knihy investovala svůj život, svoje zoufalství z války v rodné zemi, hněv z války i ze lhostejnosti k válce, fyzickou slabost i úzkost ze smrti. … Vyslovuje a zkoumá své tělo, které je pro ni legitimním básnickým tématem. Pracuje s jazykem jako hmotou – který konkrétní jazyk či mix jazyků je používán, je druhořadé,“ píše porotkyně Jitka Bret Srbová o druhé česky psané sbírce ukrajinské básnířky ve své recenzi.

Autofikční přístup prostý ironie

Lámat očekávání podle proklamací chtěla i Cena literární kritiky, a dalo by se říci, že se jí to podařilo právě volbou textů, které nejenže oba jazykově i myšlenkově suverénně čerpají z osobní zkušenosti, aniž by ji příliš zlehčovaly ironií, ale také vzbuzují onu kýženou diskusi. „Chtěla jsem ohledat téma příběhu a co to znamená si vyprávět příběhy, co to znamená, když my máme svůj příběh, v jakých podmínkách příběhy vyprávíme? Ta kniha spíš pokládá otázky, než že by na ně odpovídala, ale to, myslím, vůbec nevadí,“ ozřejmuje svůj přístup oceněná spisovatelka Emma Kausc.

Emma Kausc|foto:Edita Liessner

Úvahy nad prožívaným a otázky po smyslu toho všeho se vrací i v básních Iryny Zahladko, která je zároveň performerkou a její texty psané v jiném než mateřském jazyce, nabývají mezi zvukem a písmem dalších podob, o kterých při psaní uvažuje: „Vždycky si to čtu nahlas, nad zněním tedy přemýšlím od začátku. Ale když si člověk naopak přečte báseň, kterou jenom slyšel, tak si uvědomí něco jiného. Tyhle dva způsoby vnímání textu se skvěle doplňují.“

Profesionálové

Laureátky si z Ceny literární kritiky každá odnesly obraz vytvořený Krištofem Kinterou, 50 tisíc korun a příslib rezidenčního pobytu v Mikulově. Ale snad si něco odnesli čtenáři i zúčastnění kritici. Díky veřejně vedeným debatám totiž cena ukázala i trochu nezamýšlený, leč důležitý aspekt. Že literární kritici jsou zkrátka taky jen lidé a že i jejich erudicí podložené a vyargumentované rozhodování je nakonec často velmi subjektivní. Jen své osobní zaujetí či rezonanci s textem možná dokážou lépe racionalizovat. Bylo zjevné, že i profesionálové se dokážou nad možnostmi nominací a vítězů rozhorlovat, rozvášnit, naštvat, zasnít nebo se interpretačně rozběhnout. Nicméně právě to znamená, že literatura není mrtvá. Že je to stále živý organismus, který má tu moc s námi něco provést. A že právě na takové texty má smysl upozorňovat.