Debut roku napsala Lenka Elbe. Zlo tu bylo, je a bude, my ho jen musíme udržet na uzdě, říká spisovatelka
Atmosféra a rytmus skladeb Petera Gabriela nebo Davida Bowieho – i ty se propsaly do debutového románu Uranova spisovatelky Lenky Elbe. Kniha letos uspěla v kategorii Debut roku v rámci cen Magnesia Litera. Z jakého důvodu v ní kombinuje realitu a fikci? Proč jsou její hrdinové Angličani? A čím si Lenku Elbe získala sémiotika? Mluvila o tom ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Když Lenka Elbe slyšela, jak jedna z komunistických poslankyň vzývá stalinistický kult, cosi se v ní zlomilo a po šesti letech konečně dopsala svůj debut zvaný Uranova. Je inspirovaný příběhem dědy, který strávil nějaký čas jako politický vězeň v uranových dolech v Jáchymově a později o tom malé Lence vyprávěl. Elbe si v sobě téma hrůzných padesátých let nesla dlouho. Hlavní linku rozepsala za tři měsíce, jak ve Vizitce řekla, příběh Angely a Henryho se jí doslova zjevil v hlavě. Mezi dalším psaním pak ale přišly pauzy dlouhé i deset měsíců: náročná péče o potomka Lence dovolovala na knize pracovat jen o víkendech.
Čtěte také
Uranova kombinuje realitu s fikcí, která v očích Lenky realitu ještě zesiluje, mísí v sobě také prvky detektivky, thrilleru a romance. Důležitým momentem příběhu je fakt, že hlavní hrdinové pochází z Británie. „To, co se stalo v Jáchymově, pro mě bylo velmi důležité nahlídnout optikou cizinců. Chtěla jsem se vyhnout kolektivnímu traumatu, které s sebou může nést postava českého původu. Spousta lidí měla v Jáchymově buď někoho zavřeného, anebo naopak pochází z rodiny, jejíž členové byli součástí totalitního režimu. Angličan je v tomto směru naprosto nedotčený,“ vysvětluje. Uranovu lze podle ní číst i jako archetypální příběh boje dobra se zlem, které bylo a je mezi lidmi přítomné. „Jakou práci si dáme s tím, abychom ho udrželi na uzdě? Zlo tu je a my se ho musíme snažit blokovat,“ konstatuje autorka, která v současné době pracuje na dalších čtyřech knihách. Hluboko v šuplíku jí leží dvě knížky pohádek pro nejmenší děti, občas reviduje povídky a detailněji ve Vizitce mluvila o chystaném románu s tématem víry v širším slova smyslu.
Eco jako čtenářský zážitek
Souboj zla s dobrem je nejen jedním z témat románu Uranova, ale, obrazně řečeno, i Lenčina života. Jako copywriterka a někdejší zaměstnankyně reklamní agentury narazila na klienta, kvůli jehož praktikám nakonec dala výpověď.
Zkušenosti nasbírané za dvacet let práce pro komerční značky dnes na volné noze ráda využívá ve prospěch kampaní, které mají společenský přesah. Ve Vizitce mluvila také o tom, proč si během studia Fakulty sociálních věd zamilovala semináře sémiotiky a jak se její principy uplatňují v reklamě; tehdy dokonce na toto téma připravila přednášku pro své kolegy. Stejně radostně dnes vzpomíná na četbu tematické knihy Foucaultovo kyvadlo od Umberta Eca. „Když jsem ji četla poprvé, narazila jsem na svoje intelektuální limity. Vrátila jsem se k tomu za několik let, kdy už jsem měla přečtené jiné Ecovy texty a taky prostudovanou kabalu. Najednou se mi otevřel celý svět, byla to pro mě krásná čtenářská zkušenost.“
Související
-
Na psaní mě baví balanc intuice, neřízenosti a správné formy, říká autorka Smrtholky Lucie Faulerová
Jak zní román Smrtholka? Jako skladba Infra 5 od Maxe Richtera, kterou autorka Smrtholky Lucie Faulerová při psaní knihy poslouchala. Román získal Cenu EU za literaturu.
-
Je dobré psát si deník. V budoucnu nám připomene, že jsme si dokázali poradit s krizí, říká farářka
„Je šikovné, když má farář rodinu, zkušenost se vztahy. A jsem přesvědčená, že svět nesestává jen z duchovních, ale i z fyzických prožitků,“ říká Martina Viktorie Kopecká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
