Je dobré psát si teď deník. V budoucnu nám připomene, že jsme si dokázali poradit s krizí, říká farářka Martina Viktorie Kopecká
„Je šikovné, když má farář rodinu, zkušenost se vztahy. A jsem přesvědčená, že svět nesestává jen z duchovních, ale i z fyzických prožitků,“ říká farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká. S Ondřejem Cihlářem mluvila ve Vizitce o kontaktu v pandemické době, o otázce celibátu i o vztahu církví ke stejnopohlavním párům. A taky o tom, jak farářčin vzhled ovlivňuje lidi, s nimiž sdílí své poslání.
Martinu Viktorii Kopeckou dnes známe jako farářku Církve československé husitské, ke studiím teologie a později i psychologie a sociální pedagogiky se ale přihlásila až po pracovní zkušenosti ve francouzském korporátu. „V mém segmentu se práce týkala správy mašin na peníze, dostala jsem bankomaty v pařížské části Champs-Élysées a komunikovala na dálku s opraváři těch strojů. Jejich francouzština je hodně hovorová, takže kromě matiček a šroubků jsem se od nich naučila i spoustu sprostých slov,“ usmívá se při komentování svého hudebního výběru. Ve Vizitce na její přání totiž zazněla i píseň Dans mon Paris od zpěvačky Zaz, která podle Kopecké zpívá hezkou, hravou francouzštinou.
Dnes jsou ale pařížské bankomaty zapomenuty, Martina Viktorie Kopecká píše na Evangelické teologické fakultě dizertační práci a přes internet se snaží udržovat kontakt s věřícími, kteří, když to bylo možné, chodili na její bohoslužby do kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí.
Čtěte také
„Zpovědi dělám po telefonu i on-line. Je dobře, že lidé mají dost sil si o takové povídání říct, na druhou stranu v tomto digitálním prostředí se nikdy nedotkneme takových hloubek, jako když se vidíme osobně,“ míní. „Když pak dělám rodinnou terapii, celá rodina se může pohodlně vměstnat před monitor, v tom je to výhodné. Jenomže když tu samou rodinu vnímám před sebou klasicky ve 3D prostoru, vidím, jak se k sobě její členové chovají, jakým tónem na sebe mluví, jak se na sebe dívají. Tyhle mikro příběhy mi při práci hodně pomáhají a prostřednictvím placatého displeje je nedokážu tak dobře vnímat.“
Běh na dlouhou trať
Ve Vizitce popsala, jak často dnes lidé propadávají skepsi a depresím z dlouhodobého stavu nejistoty. Jestliže loni na jaře se v České republice vzedmula vlna solidarity a lidem dávalo smysl věnovat se dobrovolničení, dnes už jsou všichni ze situace unavení a častěji se dostávají do hádek a konfliktů. „Mohlo by nás to dovést k deníkovým zápiskům. V budoucnosti nám mohou připomenout, že jsme si v krizi docela dobře dokázali poradit. Protože spousta lidí si dnes navzdory všemu vede opravdu dobře.“
Ondřej Cihlář se Viktorie Martiny Kopecké ptal i na předsudky – ať už ty spojené s jejím vzhledem, který podle Kopecké některé věřící či klienty dokáže rozhodit, anebo ty, které si týkají církví a náhledu na stejnopohlavní páry. „U nás je to stále pole neorané a řada církví se tímto tématem teprve začíná zabývat. Československá církev evangelická zve k diskusi odborníky, i římskokatolická církev nedávno vydala prohlášení, že k těmto párům má být projevována míra respektu. Je to zkrátka běh na dlouhou trať.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
