Ondřej Cihlář

Ve své knize To je cirkus! zachytila deset osobních příběhů lidí, kteří zasvětili život manéži – od artistky na balančních tyčích po drezérku tygrů.

Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě soutěžil v sekci Česká radost jeho snímek Má to cenu?!. V něm zkoumá, co všechno určuje hodnotu uměleckého díla.

Jednotlivá ministerstva a státní orgány se podle něj od sebe nemusí vizuálně odlišovat jako konkurující si firmy.

Mainstream si nejprve odpírala, teď ho dělá i v kombinaci s hutnějšími žánry. Nově připravuje dokumentární film o stáří, ke kterému ji inspiroval dědeček.

Patří k nejvýraznějším jazzovým osobnostem. Působí také jako pedagog, což je pro něj příležitost, jak zůstat v kontaktu s mladými lidmi a připomínat si nové hudební trendy.

Úspěch české tvorby podle ní není zanedbatelný a v českém designu vidí obrovský, dosud nevyužitý potenciál. Důležité je ale podporovat výrobu.

Vystudoval divadelní režii, nakonec se dostal k televizní režii a díky své profesi točí filmy o umění. Vedle portrétů výtvarníků mluví ve Vizitce i o Janu Schmidovi.

Triumf trofejí je název kolekce, kterou představil v Miláně v rámci design weeku a na letošním Designbloku. Výstava reinterpretuje trofej jako artefakt, který se mění.

Respektovaný román Krev je jenom voda o patologické atmosféře v jedné rodině se dočkal českého překladu. Jedna z postav má narcistickou, histriónskou a bipolární poruchu.

Je členem Umělecké rady divadla Ponec, která se ustavila po období, kdy z divadla odešly výrazné osobnosti českého tance. Jak tuto situaci vnímal a jak na ni pohlíží teď?