Ondřej Cihlář

Respektovaný román Krev je jenom voda o patologické atmosféře v jedné rodině se dočkal českého překladu. Jedna z postav má narcistickou, histriónskou a bipolární poruchu.

Je členem Umělecké rady divadla Ponec, která se ustavila po období, kdy z divadla odešly výrazné osobnosti českého tance. Jak tuto situaci vnímal a jak na ni pohlíží teď?

S Vltavou se přátelí od mládí. V přístavu pod Vyšehradem začínal jezdit na lodi a dnestam trénuje mladé jachtaře. Silný vztah má k loděnici, která je kulturní památkou. 

Muzeum by podle ní mělo působit důstojně. Podrobná rešerše až ve světovém kontextu předcházela tvorbě loga a celé vizuální identity Městského muzea a galerie ve Svitavách.

Kdysi se zapřísáhl, že nebude zpívat česky. Teď se s texty v češtině cítí autentičtěji a i jeho nové album Občas to tak mám je české. „Za angličtinu jsem leccos schoval.“

Dismanův rozhlasový dětský soubor slaví devadesátiny. Sama je jeho teprve pátou uměleckou vedoucí v řadě.

Nejhezčí moment v životě pro něj je, když jde domů a běží k němu děti. Uvědomil si, že to není dost dobře možné natočit na foťák, ale je možné vyjádřit ho hudbou.

Stal se blízkým přítelem Soni Červené. „Seznámili jsme se v Klicperově divadle. Padli jsme si do oka, bylo to pro mě štěstí, že jsem si mohl užívat její přízeň,“ říká.

 Jak dlouho trvalo Volmanovu vilu zrekonstruovat? A jak uvažují o kulturních akcích ve vile? Ptá se Ondřej Cihlář.

Při své práci si dělá pečlivou přípravu. Během tvorby divadelních a filmových postav je pro ni podstatný každý detail – od zubní protézy až po specifické držení těla.