Milena M. Marešová

Jak duch místa, moderně se rozvíjející výstavba a prostor těžké práce v hutích a dolech inspirovaly a ovlivnily tvorbu tří výrazných osobností a umělců. 

Jak rostla svoboda slova a opadala vůle k dohledu, uvolňovaly se zákazy publikování a jak se rozkládal ideologický jazyk?

To řekl na začátku roku 1979 Jiří Kolář Ludvíku Vaculíkovi. Do roka vznikl soubor textů, který nakonec vyšel pod názvem Český snář.

V tvorbě spisovatelky Markéty Pilátové má poezie výjimečné postavení. Vedle knih pro dospělé a pohádkových příběhů pro děti vznikla jediná básnická sbírka jaksi náhodou.

Film byl od počátků atrakcí, zábavou, návštěva kina sloužila k oddechu a pobavení. Přesto i tuto oblast zasáhl „ochranný dohled“.

V roce 1967 vyšel román Milana Kundery nazvaný Žert. Jen o rok později se dočkal filmové podoby. Naopak o rok dříve – 1966 bylo vročení románu Ludvíka Vaculíka Sekyra.

Stovky knižních titulů se před rokem 1989 nedostaly z politických důvodů ke čtenářům. Beletrie, odborné publikace, dětská literatura, memoáry.

Důvody k přesídlení pro ně byly různé – nouze i nutnost, únik i společenská prestiž nebo touha spoluúčastnit se určování a směrování nových uměleckých proudů.

Historik Jan Županič popisuje v knize Habsburská šlechta proměnu elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století.

Z jeho děl vyzařuje dodnes nepotlačitelná radost z tvorby a hledání tvaru. Nikde neupadá do rutiny, každou úlohu řeší s chutí nově, na základě jiných principů.