Letokruhy. „Malá rozhlasová encyklopedie“ osobností, které se významně zapsaly do tváře státu

Dnes už nepotkáme je ani pamětníky jejich činů. Ale jejich příběhy existují – jako letokruhy − podávají svědectví o čase, myšlenkách, snech, ranách i zásecích, o nezdolnosti kmenu urputně vzdorujícího a prospěšného klimatu i duševnímu zdraví.

„Kdo nezná svou vlast, nemá měřítko pro cizí zemi.“
Johann Wolfgang von Goethe

V cyklu Letokruhy budeme listovat „malou rozhlasovou encyklopedií“ osobností, které se významně zapsaly do tváře, osudů a dějin státu, a to i přes národnostní, jazykovou či kulturní rozmanitost.

1. díl: Medaile pro skláře z Polubného

Rudolf Burkert (1904−1985). Kdo byl náš první medailista zimních olympijských her? Jeho jméno najdete v kronice II. ZOH ve Svatém Mořici v roce 1928. V pořadu Elišky Pilařové otevřeme příběh českého Němce Rudolfa Burkerta – továrního dělníka, sportsmana i výrobce unikátních vosků.

O jednom z našich nejtalentovanějších a neprávem zapomínaných průkopníků lyžařských sportů hovoří historik Jan Luštinec, trenér Aleš Suk a Jaroslav Zeman, majitel továrny DETOA Albrechtice.

2. díl: Tři stříbrští − biskup, etnograf, fotograf

Letokruhy jsou obrazem stárnutí, ale nesou i paměť ticha, smíření, odchodů a nejrůznějších příběhů. Ve Stříbře, německy Mies, v Městském muzeu obstarává Veronika Peteříková „zapomenuté příběhy“. V databázi Staré stříbro se lze projít starými ulicemi nebo najít portréty rodáků.

Tamara Salcmanová vybrala pro „malou rozhlasovou encyklopedii“ tři z nich: Johann Nepomuk Remiger (1879−1959), poslední německý světící biskup v Praze, ve vzpomínkách čteme uznání jeho skromnosti a dobroty; Josef Hanika (1900−1963), germanista, slavista a etnograf; stříbrský živnostník Ernst Büchel (1889−?), fotograf, díky jehož archivu si město uchovalo významnou část své paměti.

3. díl: Sestry spisovatelky z česko-německé rodiny

Marie Kwaysserová (1849–1913), rodačka ze Semil, byla učitelka, německy píšící básnířka a autorka pohádek, překladatelka, propagátorka české kultury v německém prostředí. Prožila značnou část života ve Smržovce, kde také zemřela.

Johanna Čechová (1854–1901), zvaná Hana, rodačka ze Sychrova, byla pěstounka v mateřské škole, nadaná malířka, klavíristka, autorka česky psaných básní. Po většinu života žila v Praze a tam i zemřela.

Vyprávění o dvou sestrách připravili Františka Dudková Párysová a Marek Sekyra z Krajské vědecké knihovny v Liberci.

4. díl: Německy mluvící umělec židovského původu z Čech

Egon Adler (1892−1963) studoval umění v Berlíně, Mnichově a Výmaru a jako grafik a výtvarník působil jak v rodných Karlových Varech, tak v Praze, kde se pohyboval v okruhu pražské německé inteligence, kam patřili také Franz Werfel, Max Brod či Alfred Kubin.

V Berlíně založil vlastní reklamní agenturu, vliv na něj měli mnichovští expresionisté. Po nástupu Hitlera k moci se vrátil do Prahy, odkud byl v roce 1938 nucen opět prchat. Dostal se i s rodinou do New Yorku, kde se v 50. letech 20. stol. stal klíčovou osobností rozvoje abstraktního expresionismu.

5. díl: Básník Jizerských hor

Gustav Leutelt (1860−1947) patřil k nejznámějším a nejoblíbenějším autorům regionu. Narodil se v Josefově Dole v rodině učitele. Rád naslouchal šumění lesů, vyprávění starousedlíků i tichým příběhům, které se rodily mezi kopci. Od roku 1883 publikoval, s jeho povídkami se čtenáři setkávali v časopisech, sbornících či ročenkách horského spolku.

Na východní frontě padl jeho jediný syn a v roce 1946 byla rodina vykázána do sběrného tábora v Rýnovicích. O rok později Gustav Leutelt zemřel, daleko od domova, v německé obci Seebergen.