Daniel Raus: O nejlepší reklamě

28. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Malinová marmeláda
0:00
/
0:00

Narazil jsem na zajímavý příběh. Už pár dní na něj pořád myslím. Je tak trochu o reklamě, ale ve skutečnosti o něčem úplně jiném. Musím předeslat, že reklama mě vždycky zajímala. Ani ne kvůli pokušení, co bych si mohl kde ještě koupit, spíš mě přitahuje onen žánr jednoduchých sloganů, které se člověku zapíšou do paměti nebo dokonce do jeho podvědomí.

Úspěch je v tomto případě nevyzpytatelný a závisí na mnoha věcech. Ne nadarmo se říká, že nejlepší reklama je spokojený zákazník, protože se stává zdrojem šeptandy, které lidi nejvíc věří. Řada kampaní je proto založena na skandálu, který by měl tu správnou šeptandu vyvolat. Jenomže, jak řečeno, ta nejlepší reklama je vždycky o něčem úplně jiném.

Čtěte také

Takže ten příběh. Je skutečný. Je z naší doby. A je o obyčejném džemu. V jistém obchodě v americkém New Jersey nakupoval chlapík v neděli dopoledne potraviny. Měl na sobě jak se patří roušku a v oddělení džemů viděl drobnou paní seniorského věku, jak se marně snaží kamsi dosáhnout. Odhodlání bylo zjevně nad její síly, tak jí chlapík nabídl pomoc. Paní pořádně neviděla, ale přesně věděla, co chce. Její věk: kolem devadesátky.

Když chlapík po chvilce hledání vyštrachal ze zadní části regálu kýžený džem s malinovou příchutí, uctivě mu poděkovala, na chvíli se odmlčela, a pak povídá: víte, proč kupuju právě tenhle džem? Chlapík se zasmál a odpověděl tak, jak by na jeho místě odpověděl každý: no, asi proto, že vám chutná. A paní povídá: máte pravdu, moc mi chutná, víte, já jsem přežila holocaust.

Čtěte také

Když vám řekne někdo v neděli dopoledne v místním oddělení džemů, že přežil holocaust, není to úplně běžné. A paní pokračovala: víte, museli jsme se za války schovávat, bydleli jsme v Paříži a ukryla nás rodina, která vyrábí tenhle džem. Vždycky ho kupuju, už i vnoučata mi říkají: babi, nezapomeň na džem.

Chlapík poznamenal cosi ve smyslu, že tohle je nejlepší důvod ke koupi džemu, jaký kdy slyšel. Oba se na sebe usmáli za svými jak se patří rouškami, a každý se vydal vlastní cestou. Příběh má od té chvíle podivuhodný život. Chlapík ho dal totiž na sociální sítě, kde ho sdílejí desetitisíce lidí – a jejich počet neustále roste.

Někteří provedli vlastní historický výzkum a zjistili, že předmětná Gervosonova rodina žije v městečku, kde za války visela varování s nápisem: Každý, kdo pomáhá židům, svobodným zednářům, komunistům, socialistům a deviantům bude na místě zastřelen.

Čtěte také

Celou záležitost zaznamenala média, a to nikoli pouze v Americe, ale například i v Izraeli. Tamní novináři hned napsali, že francouzská rodina nechce komentovat osobní záležitosti. Zjistili, že nikdo z onoho městečka dosud není uveden v památníku Jad Vašem jako „spravedlivý mezi národy“. A konstatovali, že prakticky všechny džemy dané značky jsou košer.

Chlapík z příběhu byl identifikován jako profesor Michael Perino z newyorské Univerzity svatého Jana. Začalo se pátrat po tajemné devadesátileté paní. A na sociálních sítích se objevila řada svědectví těch, kdo holocaust rovněž přežili.

Jak řečeno, nejlepší reklama je vždycky o něčem úplně jiném. Já osobně sice džem v potravinách nikdy neberu, určitě si ale koupím tenhle příběh. S malinovou příchutí.

autor: Daniel Raus
Spustit audio