Daniel Raus: O lahodném koktejlu

5. únor 2021

Přepadá mě poslední dobou divný pocit. Tvrdí, že svět už nikdy nebude takový, jak jsem ho znal, že změna bude zásadní, a vůbec prý v tom není jenom černý tunel pandemie, ze kterého dřív nebo později stejně vyjedeme ven – tunel totiž věci jenom urychlil.

Namítám, že svět se stejně pořád mění, každá generace si ho předělá podle sebe, a po ní nastoupí další generace, která udělá to samé.

Čtěte také

Divný pocit ale zvedá ukazovák: kdepak, já mluvím o něčem úplně jiném. Ve vzduchu visí změna, která se týká samotných základů toho, čemu se říká západní myšlení a civilizace. Souvisí to s úpadkem pravdy a vztahu k realitě. Jedno i druhé se dá dneska levně vyrábět v náhražkách. Vzniknou fabriky, jež budou chrlit pseudopravdu a falešnou realitu v takovém množství, že nadobro zaplaví lidskou duši.

Kroutím nesouhlasně hlavou. Hele, povídám, prorokovat si můžeš, co chceš, dneska je to činnost beztrestná, ne jako kdysi, když falešným prorokům hrozila mučidla. Bez ohledu na tvoje hromžení zůstane ale pravda pravdou a realita realitou, protože jsou větší než my a ke své existenci nás vůbec nepotřebují.

Jenomže to právě nebude nikoho zajímat, chechtá se divný pocit. Víš dobře, že pravda je odjakživa drsná a krásou neoplývá. Jak bude asi konkurovat záplavě daleko hezčího zboží? A realita? Kdo ji bude odhalovat, když je to jářku otrocká práce, a přitom ze všech stran zní libozvučné sliby naprosté pohody?

Čtěte také

Aha, povídám, máš na mysli populismus a konspirace. Jo, vydechne s úlevou divný pocit: konečně mě chápeš. Jasně, že mám na mysli populismus a konspirace, bez nich si v budoucnu na světě ani neškrtneš. Život je strašně složitej, je to zakletý bludiště, což lidem nevadí, stejně vždycky žili v bludišti, ale ke štěstí potřebujou pocit, že vědí, jak to bludiště funguje a kdo je z něj zaručeně vyvede ven. Mimochodem, dneska si může každý šířit svoji vlastní konspiraci, doufám, že taky nějakou máš...

V tu chvíli jsem se zasmál a říkám: víš co, mám nápad. Dáme si koktejl. Chci vyzkoušet jeden recept. Divný pocit neprotestuje a já musím vysvětlit, že stran koktejlů jsem začátečník, ale s velkou ambicí. Táhne se to od chvíle, kdy jsem seděl v Turecku na lodi, svoji roli tehdy asi sehrálo průzračné nebe, modrá zátoka, vítr, slunce, scenérie pobřeží – z jedné strany Evropa, z druhé Asie.

Seděl jsem na palubě, zatímco kousek ode mě v malém lodním baru dvě dívky a chlapec mixovali barevné koktejly. Zvolil jsem oranžový a věru, bylo to šťastné rozhodnutí. Jeden z nejlepších nápojů v mém životě. Řekl jsem si, že to doma taky zkusím. Zkusil jsem a okamžitě stoupl můj obdiv k profesionálům. Cesta k dokonalosti není krátká.

Čtěte také

Míchám tedy nápoj. Divný pocit mě sleduje a povídá: přesně tak se mixuje konspirace: trochu pravdy, a k ní příměsi všech možných nesmyslů. Pravda nikdy nesmí chybět, ale musí jí být vždycky jen trochu. Díky ní totiž lidi nepoznají ty nesmysly.

Za chvíli je nápoj hotový. Nalévám, pozvedám pohár a říkám: tak na tu temnou budoucnost.

Ani nevím, co se pak stalo. Divný pocit se odporoučel a já zůstal sám. Docela sám. S mým lahodným koktejlem.

 

autor: Daniel Raus
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.