Daniel Raus: O parádním štísku

7. říjen 2020

Člověk se obyčejně narodí s řadou schopností, které kompenzuje nějaká ta slabost. Nejspíš v tom spočívá cosi jako přírodní spravedlnost. Co se mě týče, chybí mi například zcela talent pašerácký. Slyšíte dobře. Mám na mysli schopnost propašovat něco někam zcela bez povšimnutí.

Možná si říkáte, že mi přeskočilo. Pašování je přece špatnost a zločin, činnost hodná zavržení, proto se taky po zásluze trestá. V zásadě souhlasím, ale s jednou výjimkou.

Čtěte také

Každé totalitní prostředí vrhá na pašerácký talent úplně jiné světlo, takže ze zločinu se stává dobrý skutek nebo dokonce nutnost. Prohnilé a zlé jsou naopak režimy, které drží obyvatele v nouzi a nevědomosti, čímž vyvolávají oprávněnou potřebu zmíněného druhu specialistů.

My dříve narození to ostatně pamatujeme z vlastní zkušenosti. Za komunismu se soudruzi marně snažili rozlousknout záhadu, zvanou „nabídka a poptávka“. Byl to pro ně ježek v kleci, takže na trhu pořád něco chybělo. Jednou toaletní papír, podruhé kroužky na záclony, potřetí dámské punčochy, počtvrté dětské kočárky, atd., atp.

Proto byly všude fronty, a proto se rozmohly takzvané poznávací zájezdy do sousedních socialistických zemí, hlavně když se tam povedla nějaká ta záplata v nouzi. Byli jsme všichni za železnou oponou, tak se jezdilo hlavně do východního Německa, do Maďarska nebo do Polska. Poznávací zájezd trval přesně tak dlouho, aby jeho účastníci stihli koupit kýžené zboží, které se pak pokusili propašovat domů.

Čtěte také

Což nebyla legrace, protože komunisti sice nikdy nevytáhli z klece ježka nabídky a poptávky, zato byli ale mistři v různých druzích buzerace, zejména na hranicích. Stanovili seznam zboží, které se nesmělo z té které socialistické země vyvážet. A na seznamu byly – div se světe – přesně ty položky, kvůli kterým se poznávací zájezdy konaly.

Pašovaly se nicméně i hodnoty intelektuální, protože bolševik vyznával tuhou cenzuru. Například literatura. Tam jsem působil občasně, jenom jako poslední článek řetězce, ve finální distribuci, která nebyla až tak nebezpečná. Pro případ potíží jsme měli připravené alibi, že jsme balíček knih našli náhodně v parku na lavičce. Člověk to přece nevyhodí.

Patřil jsem ale především ke skupině, která tajně spolupracovala se západní misií, což bylo samo o sobě trestné. Misie se jmenovala Navigátoři a byla úspěšná hlavně mezi studenty na amerických a evropských univerzitách. Obezřetně jsme tím pádem vyvíjeli undergroundovou činnost s lidmi z Ameriky, Kanady, Británie, ze Skandinávie či Holandska.

Čtěte také

Nepotřebovali jsme k tomu skoro žádné peníze. Když se ale chystala větší akce, bez nich to nešlo. A tak jsme jednou vezli svazek dolarů od našich přátel. Žádná závratná suma, ale polízanice by z toho byla. Jeli jsme z Maďarska, kde panoval trochu volnější gulášový socialismus. V autě jsem seděl já a Milan, skvělý kamarád a šéf v jedné osobě. Bylo teplo a my se trochu potili i kvůli blížící se hranici, tak jsme si vyhrnuli rukávy, neboť naše škodovka neznala slovo klimatizace.

Celníci jako by nás dávno čekali. Šli najisto. Odvedli nás do místnosti, kde jsme museli vyklopit kapsy a odložit svršky. Proklepali nás do nitky, zatímco jejich kolegové se věnovali škodovce. Jak se snažili, tak se snažili, nic nenašli. Znechuceně nakonec utrousili: můžete jet.

Sedli jsme do škodovky, chvíli jedeme mlčky, pořád ještě trochu v šoku. A já povídám: Milane, kde jsou ty peníze? Milan beze slova ukázal na vyhrnutý rukáv. Jasně, povídám, to bylo teda parádní štísko.

Nebo chcete-li: pro mě, jako pašeráka bez talentu, přímo nebeský zázrak.

autor: Daniel Raus
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.