Bourat stavby z předrevoluční doby? Nedělejme to, často je neumíme nahradit ničím lepším, říká teoretička architektury Radomíra Sedláková

18. duben 2022

V Národní galerii založila sbírku architektury, svůj archiv jí osobně věnovala i nedávno zesnulá Alena Šrámková. O architektuře přednáší, píše a přeje si, aby se na ni lidé chodili dívat na vlastní oči. Velkou měrou přispěla do diskuse o kvalitě budov vzniklých před rokem 1989, aktuálně třeba jako spoluautorka knihy Architektura 58 – 89. I o tom, jak se dívat třeba na robustní stavby Karla Pragera, mluvila Radomíra Sedláková ve Vizitce s Alenou Rokosovou.

Tatínek Radomíry Sedlákové jednu dobu působil jako urbanistický ekonom, a když dělníci na přelomu 60. a 70. let pracovali v centru Prahy na dostavbě budovy, o níž dnes mluvíme jako o někdejší budově Federálního shromáždění, vodil k areálu i mladou Radomíru.

Karel Prager: budova Federálního shromáždění v Praze

Ukazoval jí, jak se pracuje s nosníky. „Proces stavby mě úplně fascinoval,“ usmívá se. Bylo to poprvé, kdy se setkala s tvorbou architekta Karla Pragera (1932 – 2001), muže, jehož vesměs robustní, modernistické budovy – postavil třeba i Novou scénu Národního divadla – dodnes vzbuzují kontroverzi. „Je to komplikovaná konstrukce, unikátní stavařský výkon,“ říká Sedláková o skeletu domu umístěného v těsné blízkosti magistrály a mostu nad kolejemi vedoucími na hlavní nádraží. „Byla by velká škoda to zbourat.“

O architektuře se mluví, o stavbách málo

Čtěte také

Později Radomíra Sedláková zjistila, že v domě navrženém Pragerem dokonce bydlí, a roku 1988, tehdy už jako absolventka architektury na ČVUT a zdatná teoretička a historička architektury, Pragera poznala osobně. Jejich spolupráce pak trvala až do architektovy smrti, Sedláková s ním coby zakladatelka a kurátorka sbírky architektury v Národní galerii chystala i velkou profilovou výstavu, která se nakonec konala v lapidáriu Betlémské kaple. „Měl buldočí povahu, pro každý úkol hledal nové řešení, technologie i konstrukce. Už na sklonku 50. let napsal, že není možné stavět jako v devatenáctém století.“ Prager nesnášel nedochvilnost a zakládal si na dodržování všech termínů. I proto se právě on postaral o rekonstrukci budovy Rudolfina, bez které hudebníci mohli být jen dva roky.

Radomíra Sedláková se teorii architektury, kurátorské činnosti a přednášení věnuje v podstatě celou svou kariéru, jedním z jejích prozatím posledních počinů je účast na objemné knize editora a rapera Vladimira 518 s názvem Architektury 58 – 89.

Čtěte také

Publikace si dala za úkol nezatíženým pohledem prozkoumat stigmatizované stavby vzniklé za minulého režimu. Paní Sedláková napsala celkem pět kapitol věnovaných Františku Cubrovi, Karlu Filsakovi, Karlu Pragerovi, Aleně Šrámkové a Janu Šrámkovi.

Celý knižní projekt a také entuziasmus Vladimira 518, který se na „problematickou“ architekturu dívá historicky nezatíženým pohledem, hodnotí jako důležitý pro potenciální diskusi. Právě ta je totiž v pochopení kvalit jednotlivých staveb klíčová. „O architektuře se sice mluví hodně, ale o konkrétních domech jenom málo. Je třeba lidi naučit, že stavba něco vyjadřuje. Když jsem prováděla lidi karlovarským hotelem Thermal, přišli tam místní, kteří mi říkali, že celou dobu ve městě žijí s tím, že Thermal je cosi špatného. Nikdo jim nikdy nevysvětlil, co je to za stavbu, proč vypadá tak, jak vypadá,“ konstatuje. „Já bych se zkrátka chránila toho, abychom všechno bourali. Navíc dost často to neumíme nahradit ničím lepším. “

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová