Stavbu zachránit, repasovat a vložit do ní něco nového. To je můj celoživotní tvůrčí jazyk, říká architekt Petr Franta

10. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petr Franta

Máte rádi funkcionalismus? A chtěli byste ho vidět? Muž z Vinohrad, architekt Petr Franta, nabízí ve své nové knížce příběh pražské Londýnské ulice. Ve Vizitce ale s Markétou Kaňkovou mluvil i o čtyři roky staré budově Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky, která už zdálky upoutá sklonem i atypickým „fóliovým“ vzhledem.

Petr Franta, Vladimír Šlapeta: Londýnská ulice. Příběhy domů a lidí. Encyklopedie Prahy 2

Nádherné proporce i materiály, vestibul ze vzácného mramoru, unikátní dispozice i technické řešení včetně topení, které funguje dodnes. Tak architekt Petr Franta popisuje dům v Londýnské ulici na pražských Vinohradech, v němž sídlí jeho ateliér. Dům je dílem architekta, žáka Jana Kotěry a hrdiny Pražského povstání Václava Kopeckého. Ve Vizitce o něm byla řeč proto, že jeho příběh je součástí nové knihy Londýnská ulice – příběhy domů a lidí.

Čtěte také

Petr Franta v ní spolu s historikem architektury Vladimírem Šlapetou vypráví dějiny části Vinohrad, kterou ve dvacátých a třicátých letech k obrazu svému přestavěli funkcionalističtí architekti. Franta, jenž se na Vinohradech narodil a dodnes zde pracuje, se svým ateliérem v posledních letech do aktuální podoby Londýnské a okolí zasahuje; je autorem takzvaného generelu neboli koncepční úpravy ulic Londýnská a Bruselská. Jak takový generel vypadá? I o tom podrobněji mluvil ve Vizitce.

Jak by si to asi přál Josef Fanta?

K funkcionalistické architektuře má Franta vztah od studií, profesorem na ČVUT mu byl elegán ze staré školy František Čermák. „Byl to prvorepublikový funkcionalista, ve škole nám říkal protirežimní historky, na jeho myšlenky jsem navázal i v exilu,“ konstatuje. Podrobněji si o životě a kanadských zkušenostech Petra Franty můžete poslechnout v jeho vltavských Osudech, ve Vizitce pak mluvil o tom, jak jej celoživotně láká kombinace starého s novým.

Petr Franta, Vladimír Šlapeta: Londýnská ulice. Příběhy domů a lidí. Encyklopedie Prahy 2

Zatímco v Kanadě se s tímto principem pracovalo jen těžko, neboť tam bylo zvykem staré bořit a nahrazovat novým, v České republice je dnes situace jednodušší. „Zachránit, repasovat staré a vložit do toho nový prvek je mým celoživotním tvůrčím jazykem,“ konstatuje. Vidět to bude například na památníku obětem bitvy u Slavkova, kde se dal Petr Franta do dialogu s mohylou od slavného architekta, návrháře a sochaře Josefa Fanty. Na pomoc si vzal i jeho deníkové zápisky, z nichž vyčetl, že ve Fantou vysněné zahradní úpravě areálu by měly dostat prostor keříky s plody ve tvaru slzičky krve. 

Spustit audio