Anna Beata Háblová: Zvon 9801
Jaké je to být zvonem? Honem pospěš, když ve mně bronzové srdce bije, do krajiny města se vlije tón. Bylo jich snad milión, těch kilo zvonů umlčených válkou. Kusů bylo přesně devět tisíc osm set jedna. Než odpluli dálkou do Hamburku, shromažďovali se na Rohanském ostrově, od ledna do léta roku 1942.
Z území tehdejšího protektorátu Čech a Moravy zmizelo přes 90 procent všech zvonů. Domů už se nikdy nevrátily, byly roztaveny na zbraně. Desítky kostelů, radnic a pivovarů oněměly. Jaké je to ztratit hlas? Vlas historie se vine dál, dokud se rozbité zase nespojí.
Čtěte také
Zvoníci od Haštala se nebojí, a tak založí dobročinnou sbírku. Chtějí nechat vyrobit zvon, který bude vážit tolik kilo, kolik zvonů bylo zabaveno. A pak, možná na večírku, se to stane. Je rozhodnuto. Budu odlit v rakouském zvonařství Grassmayr, kde za Rakousko-Uherska byly odlity ty předchozí.
Mnozí stále neví, jak se lije zvon. Postup je po staletí stejný. Zvonovina je specifická slitina bronzu. 78 procent mědi smíchané s cínem. Tón zvonu je dán profilem a sílou stěny. Ve stínu jen jednou použité formy jsem jedinečným dílem.
Prvním krokem tvorby je vyzdění jádra z cihel. Jádro se pokryje hlínou a pomocí šablony se vykrouží moje vnitřní stěna. Na ní je umístěna další vrstva, její život je jepičí, tzv. falešný zvon. Ten se opět překryje jemnou hlínou. Hotová forma se vypálí a falešný zvon se tak zničí, to už je rutina. Po vypálení se forma rozebere, očistí, a zase sestaví zpět, čímž vznikne dutina. Nesmí chybět ocelové obruče, aby forma nepukla.
Čtěte také
Do dutiny se nalije roztavená zvonovina o teplotě přesahující 1000 stupňů celsia. Zvon chladne několik dní. Po vychladnutí se forma rozbije a narodí se zvon, který je ještě potřeba očistit.
Mojí zvláštností je výzdoba. Na první pohled to vypadá, jako by se výroba spletla. Ve skutečnosti je to koláž výzdob zabavených zvonů. Jsou to reliéfy, nahmatáš je i poslepu. Mozaika 23 symbolických střepů, které odkazují na konkrétní rekvírované zvony. Nenavazují na sebe, protože vytvářejí nový, abstraktní obraz. Střepy reprezentují různá města, obce i zvonaře, jejichž práce byla zničena.
Přijď se na mě podívat, i když ti čas běží. Sedím na pontonu na nábřeží, na opačné straně, než se odehrával křest. Tehdy se za zvuku mých gest sešli mí patroni. Ondřej Boháč, který běžně zvoní i na jiné kusy, galerista Leoš Válka, který se nebojí války s předsudky, nebo Janek Rubeš, to je ten, co s kamerou brouzdá centrem města a točí pokusy na zlodějích.
Čtěte také
A pak spousta dalších zajímavých duší. Abych to tedy zjednodušil, jednou budu usazen tam, kde stál hřbitov zvonů. Budu v novém domově. Jen co se dokončí soutěž a pak realizace parku na Rohanském ostrově.
Jsem zvon 9801. Jsem připomínkou, stmelením, hudbou. Jsem tichý jako struna, dokud se nerozlije duna zvuku, dokud tě nezaplaví odlesky noční řeky. Vítám příspěvky na výrobu dalších zabavených zvonů. K srdci si mě vem. Textem starobylé antifony říkám: pax in caelo, pax in terra, pax in omni populo. Pokoj na nebi, pokoj na zemi, pokoj lidem všem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
