Anna Beata Háblová: Obyčejná neobyčejnost deště
Prší. A ty se mračíš na zamračené mraky a říkáš: zkažený výlet. Ale já opakuju: prší. Tohle je možná poslední dlouhý déšť v tomto roce. Tohle je možná jediná naděje na letošní úrodu, pohlazení okoralé půdy. Prší a déšť hněte zemi v bláto. Žížaly žhnou světlými těly. Jako žížala se stáčím do křivky. Nestojím na kopci, ale jsem kopcem. Neležím na trávě, ale jsem trávou.
Jsem dřevěným tělem pod zemí s výhledem do dlaně louky. Pro začátek mi říkej Sluňákov u Olomouce. Centrum ekologických aktivit. Na nově vytvořených pastvinách, loukách, lužních lesích a mokřadech ti ukážu tu nejlepší různorodost krajiny.
Čtěte také
Je to krajina vyrvaná monotónnímu poli, které tu bylo předtím. Říkej mi Sluňákov, ale nemysli hned na slunce. I přes to, že ono mě živí skrz prosklené jižní stěny a solární panely umístěné za mými zády. Můj název je odvozen od zvláštního typu křemenců – sluňáků, s typicky zvětralým povrchem.
Žiju už šestnáct let, ale rodil jsem se ještě o patnáct let déle v myšlenkách Michala Bartoše. Byl jsem v něm jako idea rostoucí z touhy prohlubovat v lidech sepjetí s přírodou a krajinou. Vždyť jsme přece přírodní bytosti, přirozeně vrostlé do živého světa, srostlí křehkým předivem vztahů, myslel si. A jako vstupní brána do Litovelského Pomoraví jsem byl zhmotněn architekty z kanceláře Projektil.
Čtěte také
Přijeď se někdy podívat, jak umím stárnout. Jak mé trámy zvětrávají a tmavnou, ale pořád jsou krásné, jako bílé vlasy tvých rodičů. Projdi se po stezce kolem mokřad a zastav se u land-artových chrámů, které tu slouží i jako vyhlídky. Rozeběhni se po louce a rozpaž ruce, jako by ses ztratil v bezčasí. I když čas běží dál a nízkoenergetické stavby, jako jsem já, už jsou dávno předehnány pasivními. A nejen těmi.
Dnes se dá stavět tak, aby se uhlík ve stavbách ukládal. Plodiny, které svým růstem uhlík vstřebaly, mohou jako stavební materiál posloužit a atmosféře uhlík na desítky či stovky let odebrat. Slaměné balíky, dřevo, korek, konopí. Ano, takový konopný beton není vůbec špatný materiál.
Čtěte také
Anebo ještě jinak – lze vyrábět stavební prvky tak, aby se daly po dožití stavby rozebrat a znovu použít. Aby se nemuselo demolovat a ničit, ale jen rozložit, očistit a znovu využít jinde. Cirkulární architektura, tak se tomu říká. To je snaha udržet stavební materiály co nejdéle v oběhu.
Ale abych mohl být v oběhu i já, a dál nabízet aktivity školám a dětem, potřeboval bych grant na celkovou opravu a rekonstrukci, což není vůbec snadná věc. Granty jsou většinou zaměřené na nové projekty, ale pro udržení běhu nevýdělečných staveb už financování chybí.
Čtěte také
Dnes tu nicméně nejsem od toho, abych si stěžoval, ale abych zavzpomínal na Ekologické dny Olomouc, které ve mně stále doznívají. Koncentrace přednášek a různých úhlů pohledů na krajinu a společnost mi daly nový proud, který mě ponese do dalších dní. Ještě stále žiji vzpomínkami na chvíle, kdy v sále přednášející vyprávěl o zadržování vody v krajině, zatímco v dlani louky běhaly děti a honily psa, který jim vzal míč. Byl slyšet výskot a smích a ve mně se něco zhouplo. Jako když z průrvy mraků vyšlehne pozdrav slunce, ale ve vzduchu je dosud cítit svěžest nedávného a vydatného deště.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
