Alena Zemančíková: Tabáková režie

22. říjen 2024

Největší audioportál na českém internetu

Bývalá tabáková továrna v Tachově | Foto: Martin Polívka, MF DNES + LN / Profimedia

Alena Zemančíková: Tabáková režie

O existenci tabákové režie jsem nevěděla, ačkoli jsem v jejím stínu vyrostla. V Tachově, kam moji rodiče přišli v 50. letech, jsme bydleli ve vile jejího bývalého ředitele. Bydlení ve vile bylo projektováno pro rodinu se služebnictvem, vysoké stropy, kachlová kamna, obrovská koupelna, všude se muselo topit a v zimě zamrzala voda. Od té doby vím, jak taková honosná vila z konce 19. století vypadá zevnitř.

Sama tabáková továrna stála blízko nádraží, a za našich časů v ní byl podnik Delta, vyráběly se tam dveře a okna. Oboje, vila a továrna, byly postavené v krásném novoromantickém slohu, továrna k tomu měla litinový ozdobný plot.

Čtěte také

Rakouská tabáková režie, státní monopol, dozírající na zpracování tabáku a výrobu z něj, nechala v Tachově vystavět továrnu poté, co město v roce 1882 strašlivě poničila rozvodněná řeka Mže. Lidé přišli o domy i o hospodářství, upadli do bídy, a tabáková továrna znamenala výdělek a taky třeba školku pro děti a koutek na kojení, protože dělníky v tabákové továrně byly – jak všichni víme z Carmen – především ženy.

Rodiče kouřili jak fabrika a já jsem pro cigarety bývala posílána do trafiky. V pěti letech, považte, třicet lip a dvacet letek, papírová pětikoruna, hnědé a modré krabičky. Posílat děti do trafiky bylo úplně normální (ostatně i pro pivo).

Čtěte také

Jsem ráda, že tabáková továrna v Tachově dnes požívá památkovou ochranu, protože je nejen krásná, ale ukrývá i kus paměti města, jehož dějiny byly přetrženy odsunem zde žijících Němců – kteří byli v roce 1945 v jejím areálu internováni, než pro ně byly vypraveny příslušné vlaky z blízkého nádraží.

Pro tyhle vzpomínky mě nadchlo, když jsme s dcerami na dovolené v jihoitalském městě Bari objevily tržnici, umístěnou v budově bývalé tabákové továrny, italsky Mannifattura dei tabacchi. Tovární areál je obrovský a tržnice pro nás fantastická, protože tuhle kulturu prodeje čerstvých potravin jsme si u nás lehkomyslně zlikvidovali a teď nám to chybí. Ten pokřik a barvy, vůně a tvary, lidské typy a nízké ceny! Spěchat je zbytečné, stejně to nejde.

Čtěte také

I tahle tabáková továrna byla postavena, aby přinesla rozvoj. Z jedné strany je na ní mramorová deska, která velebí první kopnutí do země při stavbě městské kanalizace ve 20. letech 20. století, z druhé strany je na ní podobná mramorová cedule, která připomíná, že tu našly práci tisíce dělnic a dělníků (ano, takhle genderově korektní ta cedule je). Píše se, že „ústava vstoupila do továrny“ 50 let předtím, než byl v 70. letech přijat statut dělnictva – překládám si to jako zákoník práce.

Továrna velmi pozdvihla život čtvrti Libertà, vnesla do ní dynamiku i v sebevědomí dělnic, které měly vlastní příjem a tím i hrdost. Starosta čtvrti byl také předsedou Svazu trafikantů, další zajímavé kapitoly dějin tabákové režie. V továrně bylo pro zaměstnance i kino a k němu zmrzlina, holky z továrny voněly tabákem a mladíci je chodili okukovat k bráně, když odcházely ze směny. Práce byla ale zdraví škodlivá, tabákové výpary rakovinotvorné, a šéfové byli samozřejmě muži (křídlo, kde bylo ředitelství, je s provozem propojeno visutou chodbou jako na zámku).

Čtěte také

V 80. letech provoz v tabákové továrně skončil. Tabák tam už nevoní a cigarety se v tržnici neprodávají.

U nás v Československu byla tabáková režie nejvýnosnější státní podnik, měla v agendě i propagaci kouření a tabákových výrobků a taky zřizování a přidělování trafik. Do dnešních dnů po ní zůstaly reprezentativní budovy (třeba ta v Praze na Vinohradech) a rčení „dostat trafiku“, které přešlo do politiky.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.