Alena Zemančíková: Poučný příběh z Kentu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Cornwall

Na příběh, který budu vyprávět, jsem narazila náhodou. Ve starobylé vesnici Hernhill v anglickém Kentu je krásný kostel a před ním na hřbitově pamětní kámen se slunečními hodinami.

Připomíná se jím několik mrtvých, kteří padli v posledním selském povstání roku 1837. V kostele si člověk může koupit brožurku, která kvalifikovaně líčí pozadí i následky působení vůdce rebelie.

John Thom, narozený v roce 1799, zavedl v rodném Cornwallu prosperující obchod s vínem. Roku 1827, v témže roce, kdy se jeho obchod těšil největší prosperitě, byla jeho matka, jíž byl hluboce oddaný, zavřena do blázince, kde zemřela. Johnu Thomovi jako by se svět obrátil vzhůru nohama: jeho obchod vyhořel a on sám propadl duševnímu zmatku, v němž se vydal do Liverpoolu, kde zmizel.

Kam, to se s určitostí neví, ale pravděpodobně na Blízký východ, kde získal vlivné přátele a okouzlující velkopanské způsoby. Používal smyšlená jména, mezi nimiž byl i titul Hrabě Moses Rotschild nebo Sir William Courteney, rytíř z Malty. V roce 1832 vystoupila jeho majestátní postava s vlajícími vlasy z lodi v přístavu Herne Bay. Vydal se do Canterbury, kde se ubytoval a okamžitě z balkónu oslovil obyvatele.

O čem řečnil? Volal po reformách. Prohlašoval, že by bylo lepší, aby Anglii vládlo 12 poctivých obchodníků, 12 poctivých farmářů a 12 chudých dělníků než aktuální směšný parlament. Okamžitě získal bezvýhradné obdivovatele.

Maniakálně řečnil všude, kam přišel. Postavil se na obranu pašeráků, s jejichž činností neměl nic společného, křivě svědčil v jejich prospěch. Za to byl odsouzen k deportaci. Místo do Austrálie byl nakonec poslán do ústavu pro choromyslné, kde strávil pět let.

Jeho žena, kterou před lety zanechal beze zpráv v Cornwallu, tak dlouho usilovala o jeho propuštění, až ho dosáhla. Thomovo propuštění se však stalo počátkem katastrofy.

John Thom se prohlásil za vtělení Ježíše Krista, vytáhl po kraji s bochníkem chleba napíchnutým na tyči a s hesly Spravedlnost pro chudé! Spravedlnost pro bohaté! Ochranu pro vdovy, sirotky a utlačované! – a se zástupem věrných a za zpěvu náboženských hymnů se odebral do Bosendenského lesa. K potlačení povstání byli povoláni vojáci z Canterbury a nutno říci, že se chovali umírněně. John Thom byl však ozbrojen pistolemi a bez milosti střílel. Choval se, jako by byl nezranitelný.

Vikář z Hernhill naléhal na povstalce, aby si uvědomili svou pomýlenost a vzdali se. Propukl boj, ve kterém John Thom padl. Jeho fanatická souputnice Sarah mu ještě omyla tvář s tím, že živá voda mu vrátí život, ale boje už byl konec. Mrtví byli položeni na mlat dvou stodol, jejichž majitelé tak přišli k obstojnému příjmu ze vstupného k podívané na mrtvoly.

Jeví se to jako šílená akce vedená schizofrenikem. Ale musíme si připomenout, že byla nepokojná doba velké chudoby a politického bezpráví, jehož mašinérie uvrhala venkovské rodiny do chudobinců, zatímco se rychle šířila průmyslová revoluce. Také si musíme představit, jak to asi vypadalo v anglickém blázinci té doby – být deportován do Austrálie bylo možná humánnější.

Tři vzbouřenci byli odsouzeni na šibenici, ale trest jim byl změněn na vyhnanství. Další dva dostali deset let nucených prací a zbytek byl označen za oklamané nevědomce. Mrtví byli pohřbeni, ale nevíme, kam, ani hrob Johna Thoma není znám.

Brožura uvádí, že příběh by mohl být jen poznámkou pod čarou v učebnici sociálních dějin, nebýt neštěstí a ztrát, ze kterých se několik rodin a vlastně celá obec vzpamatovávaly po celé generace.

Zatímco jsem si četla brožuru, běžely v rozhlase nekonečné debaty na téma brexit. A pak se v televizi objevil Boris Johnson, vystupující z letadla po návratu z Ameriky, výstřední, s vlajícími vlasy, s úsměvem a uchvacující rétorikou.

Hledala jsem pořád nějakou paralelu k příběhu šíleného a charismatického vůdce Johna Thoma – a náhle se mi zjevila na obrazovce. Škoda, že si Británie z té zapomenuté příhody v Kentu ponaučení nejspíš nevezme.