Karel Hvížďala: Proč je demokracie v ohrožení

Díky informacím, které mají k dispozici jejich majitelé, mohou do detailu řídit naše činy i myšlenky, a tím mít pod kontrolou celou společnost. Pak i pravidelné konání voleb by se stalo a někde se již stává, spíše autoritářským rituálem než skutečnou kontrolou moci vlády.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Dopisy z popela

Nekonečné možnosti dohledu a důvěrná znalost každého občana by totiž vládě dovolily, jak to již vidíme v Číně, v nebývalém rozsahu manipulovat veřejným míněním.  A stejným směrem ukazují v USA již řeči, že by Donald Trump mohl kandidovat i v dalších, tedy třetích volbách, i když to 22. dodatek americké ústavy zakazuje.

Díky všudypřítomným kamerám státní aparát může již pomalu i u nás kontrolovat každý den, kde se pohybujeme a co děláme a díky počítačům, za co utrácíme peníze, jaký je náš zdravotní stav. Umělá inteligence proto může snadno předpovědět, jak budeme v různých situacích reagovat.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Má paměť je permanentně v plamenech

O tom, jak mohou demokratická společenství přežít v digitálním věku, je i kniha Yuvala Noah Harariho Nexus, což je slovo, které můžeme přeložit jako souvislost či kontext. Podle autora první zásadou pro udržení demokracie je důvěrnost. Ta se ztratila díky tomu, že v současné době máme problém s obchodním modelem hromaditelů dat.

Zatímco lékařům a právníkům za jejich služby platíme, Google ani TikTok si za své služby obvykle žádné platby neinkasuje. Naopak tyto firmy profitují z toho, že naše osobní údaje prodávají. Proto dle Harariho by se občané měli rozhodnout, a prosazovat, aby vlády poskytovaly základní digitální služby zdarma a financovaly je z daní, stejně jako mnohé vlády poskytují zdarma základní zdravotní péči a vzdělání.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Vítězslav Nezval počtvrté

Druhý princip podle něj představuje decentralizace. Demokratická společnost by nikdy neměla dovolit, aby se všechny její informace soustředily na jediném místě, ať už je tím centrem vláda nebo nějaká soukromá společnost. Za velké nebezpečí Harari považuje například spojení databází policie, bank a pojišťoven.

Větší množství databází je podle něj podmínkou udržení silných autoregulačních mechanismů. Proto je důležité, aby existovalo několik institucí, které se budou navzájem vyvažovat a mezi ně patří vláda, soudy, média, akademická obec, soukromé podniky a nevládní instituce. Podmínkou k tomu je však nezávislý přístup k informacím.

A třetím demokratickým principem je podle Harariho vzájemnost. Pokud demokracie zvýší dohled nad jednotlivci, musí současně zvýšit dohled i nad vládami a korporacemi. Proto by mělo platit pravidlo, pokud oni vědí hodně o nás, my musíme vědět hodně o nich: to je princip rovnováhy.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Co to je láska

Poslední demokratickou zásadu dle Harariho, představuje dohled, který musí vždy ponechat prostor pro změnu a odpočinek. V dějinách fungoval útlak dvěma způsoby: buď upíral lidem možnost změny, nebo jim nedal odpočinku: museli se stále starat o to, kde bydlet a co jíst, aby neměli čas přemýšlet o tom, co se s nimi děje.

Hinduistický kastovní systém vycházel z mýtu, podle kterého bohové určili rigidní kasty a jakýkoliv pokus člověka změnit své postavení byl považován za vzpouru proti bohům a přirozenému řádu vesmíru. Jak dnes vidíme, velmi podobný mýtus dnes funguje v Rusku.