Alena Zemančíková: Evangelium svatého Matouše

10. červenec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Svatý Matouš Evangelista s andělem za zády. Autor: Rembrandt

Slavný Pasoliniho film Evangelium svatého Matouše jsem viděla v situaci, která korespondovala se záměrem jeho režiséra.

Rodiče, kteří ho už předtím viděli ve filmovém klubu, mě na film poslali do vojenského kina v kasárnách v Tachově. Bylo to v roce 1968 a uvolněnost a osvícenost toho nadějeplného roku se projevila i v tom, že vrchní politruk tachovské posádky usoudil, že Československé lidové armádě prospěje v rámci politického školení i trocha náboženské výchovy.

Alena Zemančíková: Višňový sad

Višně

Anton Pavlovič Čechov umístil na počátku 20. století višňový sad mezi symboly zanikajícího světa.

Bylo mi třináct, seděla jsem v sále obklopená vojáky základní služby a na plátně se odehrával příběh lidí, do jejichž tváří se vepsala nevzdělanost, bída, nemoci a útlak. Pasolini obsadil obyvatele jihoitalského kraje Basilicata, španělského studenta i vlastní matku. Když jsem se rozhlédla kolem sebe a odmyslela si uniformy, mohli jsme všichni klidně do toho filmu vstoupit jako komparz.

Vzpomněla jsem si na tu událost, když jsem se ocitla v jižní Itálii, v kraji, kde je evangelista Matouš pohřben. S jeho posmrtnou poutí to bylo asi takto: po seslání Ducha svatého se vydal šířit Ježíšovu zvěst do Etiopie. Postupem let Matouš Ježíšův příběh i zapsal, a protože to byl celkem prostý člověk, praví legenda, že mu to do pera diktoval anděl: s andělem, jak mu nahlíží přes rameno, je také zobrazován.

Ve 4. století našeho letopočtu se jeho ostatky zázračně objevily v areálu města Velia v Kampánii. To místo bylo součástí antického Řecka, Graeca Magna. Už v 6. století před Kristem se ve Velii (řecky Eleji) rozvíjela filozofická škola, k níž patřili Parmenides a také Zenon, kterého si pamatujeme podle toho, že dokazoval, že Achilles nedohoní želvu.

Alena Zemančíková: Blázen ve své vsi

Muž, populace, obezita, smích, radost, brit, angličan, dav, blázen

„Blázen jsem ve své vsi,“ píše Bohuslav Reynek v jedné své básni o bezvýchodném smutku. Blázen ve své vsi byl také Jonáš, kamarád mého vnuka.

Později byly ostatky několikrát přeneseny, vždy za doprovodu zázračných úkazů, a nakonec, v roce 954, byly uloženy v přístavním městě Salerno. Dnes je najdeme v kryptě nádherné katedrály, v níž se setkávají všechny stavební slohy od slohu antických památek až po současné úpravy, které byly provedeny poté, co byla katedrála poničena za americko-britské invaze do salernského přístavu v září roku 1943.

Svatý Matouš Evangelista byl jako mučedník proboden, snad v Etiopii, (podle západní církve), možná v Sýrii (podle církve ortodoxní), snad u jezera Issyk-Kul v Kyrgyzstánu (podle nejnovějších archeologických nálezů): jistě to nevíme. Stal se patronem celníků a účetních.

Já jsem si přála nad mramorovou urnou s jeho ostatky, aby jako autor evangelia ochraňoval také nás, zapisovatele událostí a skutků, reportéry, dokumentaristy – zasloužili bychom si takhle významného ochránce.

Alena Zemančíková: Maturitní jedničky

02328687.jpeg

Děti v prostředcích městské hromadné dopravy se touhle dobou baví o maturitě.

Celník byl v Ježíšově době opovrhované zaměstnání. Ostatně ani my nemilujeme daňové kontroly a účetní audity. Při sledování toho Pasoliniho filmu si uvědomuji, že o placení daní a nekalé kšefty jde v Matoušově evangeliu víc, než si člověk pamatuje: dejte, co je císařovo, císaři, a co je božího, dejte bohu – například. O penězoměncích v chrámu ani nemluvě. A o Jidášově úplatku už vůbec ne.

Na Pasoliniho film se dívám v počítači na pokračování. Pokaždé, když otevírám Stažené soubory, vyskočí na mě zprávy z domova. A tam se nepíše téměř o ničem jiném, než o neoprávněně získaných evropských dotacích, které bude muset náš stát vrátit.

Svatý Matouši, jako evangelista, zapisovatel a dokumentarista jsi mi bližší než jako celník, ale drž nad všemi účetními ochrannou ruku, ať počítají přísně, poctivě a spravedlivě. Velice tvou ochranu potřebují.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?