Alena Scheinostová: Schéma s přepínačem

Co pro vás bylo v uplynulém roce největší výzvou? A co očekáváte od roku nového? Budou se nás, kdo sem tam píšeme a jsme ochotni šířit své fotografie, ptát pro ankety v časopisech a na internetových fórech.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Světlo na podzim

Za sebe neočekávám mnoho. Snad že nebude o moc hůř a že mi nikdo neumře, že děti budou zdravé a že nepropadnou. A vlastně ještě jednu maličkost: že totiž právě třeba letos konečně přijdu na to, jak je to s tou distribucí nenávisti a laskavosti, kterými se na potkání navzájem častujeme. Umíme být náramně přísní: znectít kohosi, kdo v koloně před exitem namyškuje před nás, anebo oscreenovat na facebooku něčí vyjádření, které ukazuje na autorovu neznalost logiky a pravopisu, a vystavit jej veřejnému posměchu.

Nenechat suchou nit na sousedce, která si to očkování ne a nepíchne, protože v něm jsou čipy, nebo na jejím muži, který je lesák a už prý ho štvou všichni ti cvoci, kteří se někde přivazují v lese a vyvádějí kvůli žabičkám.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Tapety paní Agathy

Vzápětí ale posíláme peníze do sbírek, které podporují úplně neznámé lidi – rádo se poslouchá, že ve štědrosti jsou právě Češi na předních příčkách. Slepého pána, který se zamotá na nástupišti, vezmeme za loket a zavedeme ho, kam potřebuje. Žebrákovi zaplatíme oběd a s puberťačkou, která se bojí večer sama přes sídliště, si klidně zajdeme až před dům, kde bydlí. A promrzlé vyhozené kotě si vezmeme domů a zahříváme a ňucháme ho tak dlouho, až si nakonec leckdy rozmyslíme původní předsevzetí dát ho hned druhý den do útulku a už zůstane s námi.

Velkorysost se v nás prostě střídá s tvrdostí, jako kdyby někdo přepínal kolíbku na elektrické rozbočce. A stejně, jako se při fyzice kreslí elektrická schémata, nebylo by od věci zkusit načrtnout, kudy tato zlá a dobrá síla nakonec proudí. Vždyť není vyloučené, že právě té hloupoučké paní z facebooku přistanou naše darované peníze.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Houby

Že bezdomovec, co včera jedl za naše, byl kdysi v partě silničářů na trase, kde jsme včera tak nadávali. Že má ta neočipovaná sousedka nesmírně ráda kočky, a ještě radši koťata, a že nám právě ona bude umět skvěle poradit, až ten malý nalezenec začne značkovat po celém bytě a škrábat, kam dosáhne.

A tak bych si do nového roku přála schopnost nadhledu. Vidět schéma v celistvosti, a ne jen jeho prvky, které prostě pokaždé potřebují čímsi vyvážit. A nevidět druhé jako schémata, ale jako celek mnoha barev a pólů, které to všechno činí složitější – a proto tak hezké.