Alena Scheinostová: Schéma s přepínačem

4. leden 2022

Tohle období na přelomu roku má zvláštní sílu. Ať chceme nebo ne, nutí nás bilancovat, ohlížet se, plánovat, brát si předsevzetí. Možná je to jen společenský tlak; možná zvyk z dětství; možná důsledek vyčerpání poté, co jsme k 31. prosinci uzavřeli veškeré audity, granty a zvláštní vydání, zabalili dárky pro široké příbuzenstvo a vycídili okna.

Co pro vás bylo v uplynulém roce největší výzvou? A co očekáváte od roku nového? Budou se nás, kdo sem tam píšeme a jsme ochotni šířit své fotografie, ptát pro ankety v časopisech a na internetových fórech.

Čtěte také

Za sebe neočekávám mnoho. Snad že nebude o moc hůř a že mi nikdo neumře, že děti budou zdravé a že nepropadnou. A vlastně ještě jednu maličkost: že totiž právě třeba letos konečně přijdu na to, jak je to s tou distribucí nenávisti a laskavosti, kterými se na potkání navzájem častujeme. Umíme být náramně přísní: znectít kohosi, kdo v koloně před exitem namyškuje před nás, anebo oscreenovat na facebooku něčí vyjádření, které ukazuje na autorovu neznalost logiky a pravopisu, a vystavit jej veřejnému posměchu.

Nenechat suchou nit na sousedce, která si to očkování ne a nepíchne, protože v něm jsou čipy, nebo na jejím muži, který je lesák a už prý ho štvou všichni ti cvoci, kteří se někde přivazují v lese a vyvádějí kvůli žabičkám.

Čtěte také

Vzápětí ale posíláme peníze do sbírek, které podporují úplně neznámé lidi – rádo se poslouchá, že ve štědrosti jsou právě Češi na předních příčkách. Slepého pána, který se zamotá na nástupišti, vezmeme za loket a zavedeme ho, kam potřebuje. Žebrákovi zaplatíme oběd a s puberťačkou, která se bojí večer sama přes sídliště, si klidně zajdeme až před dům, kde bydlí. A promrzlé vyhozené kotě si vezmeme domů a zahříváme a ňucháme ho tak dlouho, až si nakonec leckdy rozmyslíme původní předsevzetí dát ho hned druhý den do útulku a už zůstane s námi.

Velkorysost se v nás prostě střídá s tvrdostí, jako kdyby někdo přepínal kolíbku na elektrické rozbočce. A stejně, jako se při fyzice kreslí elektrická schémata, nebylo by od věci zkusit načrtnout, kudy tato zlá a dobrá síla nakonec proudí. Vždyť není vyloučené, že právě té hloupoučké paní z facebooku přistanou naše darované peníze.

Čtěte také

Že bezdomovec, co včera jedl za naše, byl kdysi v partě silničářů na trase, kde jsme včera tak nadávali. Že má ta neočipovaná sousedka nesmírně ráda kočky, a ještě radši koťata, a že nám právě ona bude umět skvěle poradit, až ten malý nalezenec začne značkovat po celém bytě a škrábat, kam dosáhne.

A tak bych si do nového roku přála schopnost nadhledu. Vidět schéma v celistvosti, a ne jen jeho prvky, které prostě pokaždé potřebují čímsi vyvážit. A nevidět druhé jako schémata, ale jako celek mnoha barev a pólů, které to všechno činí složitější – a proto tak hezké.

autor: Alena Scheinostová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.