Alena Scheinostová: Co prozradí tělo
„To máš od lavice,“ říkala mi teta, když jsem pofňukávala nad svými věčně černými a zhrubělými lokty. „Máš si to mazat indulonou.“ Kůže mi tam byla vždycky trochu velká a od září do června otlačená od umakartové desky, která jako by se tak dětským pažím snažila stůj co stůj vtisknout aspoň něco ze své normalizační ošklivosti.
V červenci pak lokty postupně drobet zjemněly, zato zase nastoupily „prázdninové nohy“ – rozuměj opálené od lemu kraťasů po okraj ponožek, šrafované škrábanci od borůvčí a tečkované rozdrbanými pupeny po nespočetných komárech.
Čtěte také
Svoje typické poranění, neduh nebo úraz, které neklamně odhalí životní zájem či povolání, má totiž leckterý stav nebo povolání – ačkoli jenom u některých z nich se jejich věhlas propsal do jazyka, nadto takové bolavé „kněžské koleno“ není ani tak viditelné jako otravné.
Výmluvná zranění mohou mít přímo strašidelnou podobu, jako třeba chybějící články prstů kdekoho z našich sousedů na vsi, kde bylo donedávna nejčastější živit se prací na pile. Anebo mají dokonce tvářnost tragickou, jako vyhaslé oči Antonína, topiče elektrárenského, který do oslňujícího plamene tak dlouho s uhlím kus svých očí přihazoval, až se do tmy propadl úplně oslepený. Ráda bych doufala, že takových Antonínů v našem století bude nejen na blahobytném Západě postupně ubývat, až o nich budeme číst už jenom v krásné literatuře.
Čtěte také
Pak už se budou nabízet tělesná znamení mnohem milosrdnější a většinou stejně vratná jako školní lokty nebo prázdninové nohy. Tak neomylně poznáte třeba houslistu. Na levé straně krku má pod čelistí velký červený flek, tím výraznější, čím pilněji cvičí. Blížící se představení nebo závěrečná zkouška pak vytlačí dokonce flíček i na protilehlé klíční kosti.
Pokrývač bude mít dočerna opálená záda, s bledším pruhem tam, kde ho v podřepu zrazuje guma od trenýrek. Baletka bude klást nohy do vé a bude mít vbočené palce od stálého balancování na špičkách. Po chodidlech křivých od vysokánských podpatků poznáte také modelku, která navrch i při letmém spatření objektivu natočí obličej hezčím profilem kupředu. Ani skautům, trampům a příroďákům vůbec to nohy nedarují – od sešněrovaných pohorek a dlouhých pochodů moc rády zarůstají nehty na palcích, svěřila mi tuhle moje pedikérka.
Čtěte také
Kapitolou samou pro sebe potom budou nejrůznější chovatelé. Že jsou chovatelky malých dětí – tedy maminky – zpravidla stále čímsi pobryndané, pod očima mají kruhy a šišlají i na pošťáka, to se zkrátka stává a bylo už o tom řečeno a napsáno mnohé. Chovatel koček zase bude obalený chlupy a ruce bude mít podrápané nejmíň do výše předloktí, protože hrát si s kočkou na kočku a myš se nemá – jak všichni vědí, ale nikdo se toho nedrží. Což je zároveň jedna z možných odpovědí, proč tak málo lidí chová, dejme tomu, krokodýla. Tam totiž může být neduh z povolání zcela fatální – a nepomůže na něj ani indulona.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
