Alena Scheinostová: Co prozradí tělo

V červenci pak lokty postupně drobet zjemněly, zato zase nastoupily „prázdninové nohy“ – rozuměj opálené od lemu kraťasů po okraj ponožek, šrafované škrábanci od borůvčí a tečkované rozdrbanými pupeny po nespočetných komárech.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Ve flanelu

Svoje typické poranění, neduh nebo úraz, které neklamně odhalí životní zájem či povolání, má totiž leckterý stav nebo povolání – ačkoli jenom u některých z nich se jejich věhlas propsal do jazyka, nadto takové bolavé „kněžské koleno“ není ani tak viditelné jako otravné.

Výmluvná zranění mohou mít přímo strašidelnou podobu, jako třeba chybějící články prstů kdekoho z našich sousedů na vsi, kde bylo donedávna nejčastější živit se prací na pile. Anebo mají dokonce tvářnost tragickou, jako vyhaslé oči Antonína, topiče elektrárenského, který do oslňujícího plamene tak dlouho s uhlím kus svých očí přihazoval, až se do tmy propadl úplně oslepený. Ráda bych doufala, že takových Antonínů v našem století bude nejen na blahobytném Západě postupně ubývat, až o nich budeme číst už jenom v krásné literatuře.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Katolík se srdcem pro kočky

Pak už se budou nabízet tělesná znamení mnohem milosrdnější a většinou stejně vratná jako školní lokty nebo prázdninové nohy. Tak neomylně poznáte třeba houslistu. Na levé straně krku má pod čelistí velký červený flek, tím výraznější, čím pilněji cvičí. Blížící se představení nebo závěrečná zkouška pak vytlačí dokonce flíček i na protilehlé klíční kosti.

Pokrývač bude mít dočerna opálená záda, s bledším pruhem tam, kde ho v podřepu zrazuje guma od trenýrek. Baletka bude klást nohy do vé a bude mít vbočené palce od stálého balancování na špičkách. Po chodidlech křivých od vysokánských podpatků poznáte také modelku, která navrch i při letmém spatření objektivu natočí obličej hezčím profilem kupředu. Ani skautům, trampům a příroďákům vůbec to nohy nedarují – od sešněrovaných pohorek a dlouhých pochodů moc rády zarůstají nehty na palcích, svěřila mi tuhle moje pedikérka.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Jen ještě něco zařídím

Kapitolou samou pro sebe potom budou nejrůznější chovatelé. Že jsou chovatelky malých dětí – tedy maminky – zpravidla stále čímsi pobryndané, pod očima mají kruhy a šišlají i na pošťáka, to se zkrátka stává a bylo už o tom řečeno a napsáno mnohé. Chovatel koček zase bude obalený chlupy a ruce bude mít podrápané nejmíň do výše předloktí, protože hrát si s kočkou na kočku a myš se nemá – jak všichni vědí, ale nikdo se toho nedrží. Což je zároveň jedna z možných odpovědí, proč tak málo lidí chová, dejme tomu, krokodýla. Tam totiž může být neduh z povolání zcela fatální – a nepomůže na něj ani indulona.