Alena Scheinostová: Katolík se srdcem pro kočky

Ilustrovanou dětskou knížku „Josef a Chico: Život papeže Benedikta XVI., jak ho vyprávěl kocour“ napsala v roce 2007 Italka Jeanne Perego s předmluvou Benediktova osobního tajemníka monsignora Georga Gänsweina, následujícího roku se kniha dočkala anglické verze a od té doby se jí ve spoustě jazyků prodaly tisíce výtisků.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Nesem vám noviny

A kdo je to ten Chico? Zrzavý kocourek, tak slavný, že má své vlastní heslo na wikipedii – ačkoliv o něco kratší než Benedikt sám. Patřil panu Rupertu Hofbauerovi z domku v Pentlingu na předměstí Řezna. Joseph Ratzinger bydlel po jistou dobu v sousedství a Chico si ho, jak už to kočky dělávají, ochočil.

Navštěvoval ho na zahradě, vítal ho při každém příchodu, a jak říká v knize, „strávili spolu překrásné chvíle“. Když se kardinál Ratzinger stal papežem a musel se odstěhovat do Říma, z Chica se stal smutný kocourek. „Někdy tam chodí sám. Sedí na prahu domu nebo se teskně prochází na zahradě,“ vyprávěl novinářům pan Hofbauer.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Padá listí

Chico se málem dožil konce Benediktova pontifikátu – pošel v roce 2012. To už měl ale Benedikt další kočičí přátele ve Vatikánu. Ne jenom mláďata tygrů a chundelaté lvíčky, které mu přinášeli na audience cirkusoví umělci. I toulavé římské kočky vycítily na dálku spřízněnou duši, a tak mohl třeba takový německý teolog Konrad Baumgartner vzpomínat: „Jednou Benedikt sloužil mši v malém kostele za bazilikou svatého Petra. Když se pak vydal na hřbitov, který je plný koček, všechny se k němu rozeběhly. Znaly ho a měly ho rády.“

Ač někdejší papež žádnou kočku sám nevlastnil, všechny byly vlastně „jeho“: na potkání je krmil, drbal, rozprávěl s nimi ve svém rodném bavorském dialektu, a dokonce prý jim ošetřoval rány z pouličních bitek. Jeden z Benediktových spolupracovníků vzpomíná, že ho kočky leckdy doprovázely až do jeho kanceláře. „Jednou musela dokonce zasáhnout švýcarská garda!“ zažertoval. „Kočky oblehly Svatý stolec.“

Čtěte také

Alena Scheinostová: Jen ještě něco zařídím

Vlastně jednu kočičku emeritní papež přece jen v držení měl: byla z bílé keramické hmoty a stála na jeho psacím stole v papežském apartmánu, u nohou ikony Rodičky Páně. Co s ní bude nyní, ví Bůh. Možná přejde s další pozůstalostí na Ratzingerovu nadaci. Pro Benedikta XVI. byly kočky, tak jako další zvířata, „bratry ve stvoření“. Předešel tak ekologické učení svého nástupce Františka prostou, jednoduchou cestou člověka, jehož české označení „kočkoholik“ se zdaleka nevyrovná anglickému ekvivalentu „cat-holic“ – katolík s velkým srdcem nejen pro kočky.