Zuzana Petrášková: Práce v Klementinu mě nabíjí. Mám ráda tu zvláštní vůni, příšeří i fresku v sále

Zuzana Petrášková
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zuzana Petrášková

Mluví o sobě jako o introvertní osobě, které původně v Národní knihovně vyhovovalo pracovat na soupisu hudebních pramenů. „Pak jsem se ale osmělila, prošla rekvalifikačními kurzy, doplnila si knihovnické vzdělání a začala být více v kontaktu s návštěvníky knihovny,“ říká Zuzana Petrášková. Žena, která tamní hudební oddělení dnes vede, o knihovnickém provozu na počátku 21. století mluvila ve Vizitce s Ditou Hradeckou.

Když tatínek hrával doma se smyčcovým kvartetem na violoncello, směla malá Zuzana sedět pod stolem a potichoučku poslouchat. Někde tam se zrodila její láska k hudbě, kterou rozvíjela během studií hudební vědy na pražské Filozofické fakultě. Bylo to ve šťastném období druhé poloviny 60. let, kdy se učila od osobností jako Petr Eben nebo Vladimír Sommer.

V Národní knihovně pracovala už jako studentka, prošla několika pozicemi a tamní hudební oddělení vede od roku 1998. Letos v létě čeká Zuzanu Petráškovou a její knihovnický tým velká věc – poprvé od roku 1991 se v Praze uskuteční každoroční světový kongres Mezinárodní asociace hudebních knihoven (IAML). Hlavní město tak přivítá zhruba čtyři stovky knihovnických expertů, kteří budou diskutovat o knihovnách v digitálním věku.

Tohle je náš Martinů

Z fondu hudebního oddělení si mohou zájemci vypůjčit tištěné a rukopisné hudebniny a další s hudbou související dokumenty. Nejrozsáhlejší je tu sbírka hudebních tisků, čítá zhruba 110 tisíc jednotek. Největší poklady? Podle paní Petráškové například vzácná Smetanova korespondence s rodinou, vlastnoruční opisy děl Bohuslava Martinů včetně výtvarných návrhů pro opery anebo dopis Emmy Destinové. Zrovna list, v němž legendární pěvkyně doufá, že bude ještě dlouho živa, a přitom už jí zbývá jen krátký čas, prý Zuzanu Petráškovou velmi dojímá.

02315639.jpeg

Pracoviště v Klementinu, tedy v prostorách bývalého jezuitského kláštera, je pro ni stále inspirativní. Nejde jen o to, že může být neustále v kontaktu s mladými lidmi a že Národní knihovna patří oficiálně mezi nejhezčí na světě. Má ráda i tamní zvláštní vůni, příšeří a fresku, která v sále věnovaném hudebním materiálům odkazuje k někdejší učebně matematiky a astronomie.

Pečlivý rukopis Ladislava Vycpálka

A ještě jedna odbočka do historie. Nebýt Ladislava Vycpálka (1882–1969), skladatele, knihovníka a zakladatele hudebního oddělení, kdo ví, zda by si studenti a badatelé vůbec měli co půjčovat.

„Procházel knihovnou a zjistil, že po budově se různě povalují hudební materiály, které nejsou zpracované. Hned roku 1918 proto požádal ředitele, aby tu mohlo vzniknout i hudební oddělení. Svolení dostal a během pěti let všechny materiály shromáždil a v roce 1925 oddělení založil. Staral se také o přísun povinných tisků, v tom byl neoblomný a trpělivě všem institucím vysvětloval, proč musí tisky posílat. Díky němu tu máme například komplet meziválečnou produkci,“ vypočítává Zuzana Petrášková. „Vypracoval i pravidla pro zpracování dokumentů. Byť dnes už pracujeme jinak, metoda byla jeho. V lístkovém katalogu dodnes poznáváme jeho pečlivý rukopis.“

Ladislav Vycpálek zastal všechnu práci sám, ačkoliv prý prosil alespoň o jednoho šikovného středoškoláka k ruce. Zuzana Petrášková má dnes k dispozici 6 a tři čtvrtě pracovního místa, které dělí mezi deset lidí.

Proč je důležité mít pro práci v týmu Zuzany Petráškové hudební vzdělání, co a jak si lze v hudebním oddělení vypůjčit, v čem je tuzemská hudební sekce Národní knihovny unikátní a proč je důležité být součástí IAML? Poslechněte si celou Vizitku.

Spustit audio

Související