Věra Vohlídalová: Liberecká knihovna přinesla dialog o tom, co znamená život v jinakosti
Stavba smíření neboli knihovna, která v Liberci propojuje židovskou modlitebnu a prostor pro čerpání nových poznatků, slouží v této podobě návštěvníkům skoro přesně devatenáct let. I proto si David Hamr pozval do Vizitky knihovnici a někdejší ředitelku a duši této instituce Věru Vohlídalovou.
Prostor pro odpočívání, hledání, nalézání, vzdělávání, naslouchání, potkávání se, místo, kde se lze setkat s dědictvím předků – tak mluví o budově Krajské vědecké knihovny v Liberci její iniciátorka a někdejší ředitelka Věra Vohlídalová.
Žena, která se narodila v roce 1942 v Anglii, kam z Liberce před válečným zlem utekli její angažovaní (a německy mluvící) rodiče a která se po návratu „domů“ musela potýkat s nenávistí společnosti k jejímu k mateřskému jazyku, nakonec vystudovala knihovnictví a po revoluci svých mezinárodních zkušeností a kontaktů využila k průkopnickému projektu. Dala vzniknout „ekumenické“ budově knihovny, která propojila moderní prostor pro vzdělávání s místem, kde stávala stará synagoga. „Je možné, že když moje maminka v roce 1938 odjížděla do Anglie, viděla ji plápolat,“ přitakává Věra Vohlídalová.
Vzduch a volnost byly důležité
Stavba smíření, jak o propojených budovách knihovny a modlitebny jako první promluvili lidé z Kanceláře prezidenta Václava Havla, je nadčasovou budou, pro niž si paní Vohlídalová ve funkci ředitelky vzala inspiraci v zahraničí.
„Měla jsem výhodu, že jsem znala řeči, a po revoluci jsme s kolegy hodně cestovali,“ vzpomíná. „Technické stavební výkresy mi sice byly cizí, ale věděla jsem, že chci knihovnu, která nabízí vzduch a volnost.“ Například v Helsinkách ji tehdy nadchla kruhovitá knihovna se studnou uvnitř, do níž jakožto symbol informací z kosmu proudily girlandy zeleně. S očima dokořán pak také absolvovala školení o stavbě knihoven, které jí poskytli kolegové z Německa. Síla knihovny jako prostoru pro čerpání informací a inspirativní setkávání je pro Věru Vohlídalovou důvodem k nadšení dnes. „V Turnově se staví nová knihovna a bude úžasná.“
Budova liberecké Krajské vědecké knihovny, o níž byla ve Vizitce řeč, začala čtenářům a kulturně žijícím občanům sloužit v roce 2001. „Nevím, jestli je to moje životní dílo, ale faktem je, že jsem na tom projektu nechala jedenáct let života. S kolegy jsme to dotáhli tak daleko, že ta knihovna je symbolem našeho regionu. Na to jsem pyšná,“ říká.
Spojení modlitebny a knihovny podle ní do České republiky přineslo dialog o tom, co znamená život v jinakosti, život ve společnosti s menšinami, které mají svoje práva a potřebují ochranu.
Jak Věru Vohlídalovou ovlivnily rodinné kořeny, jaké potíže provázely stavbu nové budovy knihovny, proč byla ve sporu s někdejším ministrem kultury Pavlem Dostálem a kde všude byly v minulosti uložené fondy liberecké knihovny? Poslechněte si celou Vizitku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
