Věra Vohlídalová: Liberecká knihovna přinesla dialog o tom, co znamená život v jinakosti

Věra Vohlídalová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Věra Vohlídalová

Stavba smíření neboli knihovna, která v Liberci propojuje židovskou modlitebnu a prostor pro čerpání nových poznatků, slouží v této podobě návštěvníkům skoro přesně devatenáct let. I proto si David Hamr pozval do Vizitky knihovnici a někdejší ředitelku a duši této instituce Věru Vohlídalovou.

Prostor pro odpočívání, hledání, nalézání, vzdělávání, naslouchání, potkávání se, místo, kde se lze setkat s dědictvím předků – tak mluví o budově Krajské vědecké knihovny v Liberci její iniciátorka a někdejší ředitelka Věra Vohlídalová.

Žena, která se narodila v roce 1942 v Anglii, kam z Liberce před válečným zlem utekli její angažovaní (a německy mluvící) rodiče a která se po návratu „domů“ musela potýkat s nenávistí společnosti k jejímu k mateřskému jazyku, nakonec vystudovala knihovnictví a po revoluci svých mezinárodních zkušeností a kontaktů využila k průkopnickému projektu. Dala vzniknout „ekumenické“ budově knihovny, která propojila moderní prostor pro vzdělávání s místem, kde stávala stará synagoga. „Je možné, že když moje maminka v roce 1938 odjížděla do Anglie, viděla ji plápolat,“ přitakává Věra Vohlídalová.

Vzduch a volnost byly důležité

Stavba smíření, jak o propojených budovách knihovny a modlitebny jako první promluvili lidé z Kanceláře prezidenta Václava Havla, je nadčasovou budou, pro niž si paní Vohlídalová ve funkci ředitelky vzala inspiraci v zahraničí.

Věra Vohlídalová

„Měla jsem výhodu, že jsem znala řeči, a po revoluci jsme s kolegy hodně cestovali,“ vzpomíná. „Technické stavební výkresy mi sice byly cizí, ale věděla jsem, že chci knihovnu, která nabízí vzduch a volnost.“ Například v Helsinkách ji tehdy nadchla kruhovitá knihovna se studnou uvnitř, do níž jakožto symbol informací z kosmu proudily girlandy zeleně. S očima dokořán pak také absolvovala školení o stavbě knihoven, které jí poskytli kolegové z Německa. Síla knihovny jako prostoru pro čerpání informací a inspirativní setkávání je pro Věru Vohlídalovou důvodem k nadšení dnes. „V Turnově se staví nová knihovna a bude úžasná.“

Budova liberecké Krajské vědecké knihovny, o níž byla ve Vizitce řeč, začala čtenářům a kulturně žijícím občanům sloužit v roce 2001. „Nevím, jestli je to moje životní dílo, ale faktem je, že jsem na tom projektu nechala jedenáct let života. S kolegy jsme to dotáhli tak daleko, že ta knihovna je symbolem našeho regionu. Na to jsem pyšná,“ říká.

02028988.jpeg

Spojení modlitebny a knihovny podle ní do České republiky přineslo dialog o tom, co znamená život v jinakosti, život ve společnosti s menšinami, které mají svoje práva a potřebují ochranu.

Jak Věru Vohlídalovou ovlivnily rodinné kořeny, jaké potíže provázely stavbu nové budovy knihovny, proč byla ve sporu s někdejším ministrem kultury Pavlem Dostálem a kde všude byly v minulosti uložené fondy liberecké knihovny? Poslechněte si celou Vizitku.