Za Alfredem Brendelem, klavírním mistrem s českými kořeny. Poslechněte si jeho oblíbené nahrávky

Alfred Brendel, jedna z nejvýraznějších osobností interpretačního umění druhé poloviny 20. století (a mimochodem rodák z Loučné nad Desnou) navštívil na konci března 2019 opět Prahu. Přednášel o Mozartovi před zcela zaplněnou Sukovou síní v Rudolfinu a vedl mistrovský kurz komorní hry. V rámci své návštěvy pokřtil Brendel český překlad své knihy Abeceda klavíristy a zavítal také do rozhlasového studia. Přinesl s sebou nahrávky klavírních legend Alfreda Cortota, Edwina Fischera či Wilhelma Kempffa, ale také umění dirigenta Wilhelma Furtwänglera či smyčcového Buschova kvarteta.

Měl jsem štěstí, můj první i poslední veřejný koncert dopadl dobře.

Brendel se narodil 5. ledna 1931 v německé rodině, která žila v Loučné nad Desnou. Ve třech letech se přestěhoval na chorvatský ostrov Krk, kde rodiče provozovali hotel. Tehdy jako dítě poslouchal operetní zpěváky na klikovém gramofonu a napodoboval je, napsal web deníku Le Monde. Na klavír začal poprvé hrát v šesti letech, kdy také navštěvoval dětské divadelní kurzy. Kvůli válce musel s rodinou uprchnout do rakouského Štýrského Hradce, kde v letech 1943 až 1947 studoval na kontervatoři. V 17 letech pak v tomtéž městě vystoupil na svém prvním sólovém recitálu s Bachovými, Brahmsovými i Lisztovými díly, ale také vlastní sonátou.

Brendel v roce 1952 nahrál svou první desku, Lisztovu suitu Vánoční strom, po které následovaly další. Vzápětí uskutečnil turné po Evropě a Jižní Americe a v roce 1958 Beethovenův koncert v Londýně, čímž zaujal hned tři nahrávací společnosti. V britské metropoli pak žil od roku 1971.

Život se mu změnil v roce 1969, kdy podepsal smlouvu se společností Philips. Natočil například kompletní Beethovenovo dílo, více než 20 Mozartových klavírních koncertů, Haydnovy sonáty či Schubertovy a Lisztovy skladby. Doslova přes noc se stal hvězdou největších koncertních sálů v Paříži, Londýně, New Yorku, Berlíně, Chicagu i Vídni a byl považován za mistra klasického stylu a raného německého romantismu.

V rozhlase nechtěl příliš komentovat své vlastní snímky (i když jich vydal mnoho desítek), ale na některé přesto došlo.

Právě z jeho rozlučkového koncertu zazní jedna z ukázek ve večerní Akademii. Spolu s autorkou pořadu Ditou Hradeckou děkujeme klavíristovi Janu Bartošovi, že ojedinělou návštěvu osmaosmdesátiletého klavíristy (nejen) v Českém rozhlase zprostředkoval a po celou pečoval o vše důležité.