Stará hudba. V jaké je dnes u nás kondici?

Stará hudba u nás vzkvétá, mohlo by se zdát, když čteme jména českých souborů barokní hudby a sólistů na programech velkých světových festivalů a prestižních koncertních sálů. Je tomu tak? Dohnali jsme již západní Evropu? Co potřebuje autentická interpretace pro svůj rozvoj - chybí nám například vysoké učiliště s katedrou staré hudby? Jak se špičkové soubory vyrovnávají s finanční nejistotou v podobě grantového systému?

Tyto a další otázky byly námětem diskuse, kterou vedla Dita Hradecká s osobnostmi, které se na této scéně pohybují, mají ale značný přesah a zajímavé postřehy.

Dirigent Václav Luks, zakladatel a vedoucí souborů Collegium 1704 říká, že je důvod se pochválit – jeho instituce má vlastní řadu v Rudolfinu, hostuje na renomovaných festivalech, publikum ji vyhledává.

Petra Matějová z pozice hráčky na kladívkový klavír upozorňuje na nebezpečí povrchního vnímání autentické interpretace – podle ní nestačí naučit se několik pravidel, ale je třeba důkladně poznat předchůdce moderního klavíru, protože to je cesta k pochopení hudby, která se tehdy komponovala.

Mezzosopranistka Markéta Cukrová si chválí možnost spolupracovat s dobovými nástroji, které se s hlasem mnohem lépe pojí.

A Petr Daněk upozornil na to, že tento proud v interpretaci to u nás zpočátku neměl lehké: legendární provedení Mé vlasti na Pražském jaru v podání dobových nástrojů s dirigentem Roggerem Norringtonem vzbudil v muzikantské obci přímo pobouření.