Zbyněk Černík: Slovníkové metamorfózy
Kdysi jsem pracoval v redakci nakladatelství Odeon, ještě toho starého, původního. Hlavním pilířem jeho produkce byla překladová literatura, a proto jsme v každém oddělení měli k dispozici různé dvojjazyčné slovníky. A samozřejmě taky slovníky výkladové a encyklopedie.
Tady byl, alespoň co se týče českých příruček, výběr poněkud omezený: v podstatě byl k dispozici jenom čtyřdílný Slovník spisovného jazyka českého (který už tehdy ovšem nebyl na trhu a musel se shánět po antikvariátech) a leninsko-marxistickým duchem prodchnutá Malá československá encyklopedie. Jinak nic.
Čtěte také
Takže když jsme při redigování narazili na nějaký zapeklitější problém a potřebovali jsme nahlédnout do důvěryhodného zdroje, vyrazili jsme do Ottova slovníku naučného neboli, jak jsme říkali v redakční hantýrce, do Oťase. Ten se ovšem nacházel v celé redakci v jediném exempláři, a to v kanceláři Miloslava Žiliny.
Že se nacházel právě tam, nebyla podle mě náhoda. Žilina se totiž díky široké škále svých znalostí těšil značnému respektu svých kolegů, kteří ho považovali za „chodící encyklopedii“. Ve svém „kutlochu“ měl tolik knih, že se mezi nimi téměř ztrácel, kdežto ta druhá encyklopedie, Ottova, ostentativně zabírala celý regál podél jedné stěny. Když jsem do ruky bral některý z početných svazků, abych v něm vyhledal potřebnou informaci, měl jsem vždycky slavnostní, téměř nábožný pocit. Skoro jako v kostele.
Čtěte také
S listopadem 1989 se všechno změnilo. I ve slovnících. Začaly vznikat nové projekty, které měly nahradit ideologizované práce z dob komunismu. Mj. Velká všeobecná encyklopedie Diderot. Jenže doba byla divoká – psala se devadesátá léta a začátek nového tisíciletí – a tak, jak se tehdy často stávalo, zůstalo u chvályhodného úmyslu: z plánovaných – a subskribovaných – x dílů se nakonec realizovaly jen první čtyři. Takže pokud si někdo pomocí této příručky chce dnes rozšířit vědomosti, může tak učinit maximálně do písmena E a hesla Erbovník!
Naštěstí, shodou okolností, tehdy znovu vyšel – Ottův slovník naučný. Tentokrát v digitální podobě: sakumprásk všech 28 dílů i s dodatky na jednom jediném (!) cédéčku. No nekupte to! Pravda, ten nábožný pocit, který jsem míval v kanceláři kolegy Žiliny, jsem při zasouvání disku do počítačové mechaniky už neměl, ale hlavně že to plnilo svůj účel.
Čtěte také
No a pak už se s novinkami roztrhl pytel. Přišly další elektronické slovníky v počítačích a chytrých telefonech, překladače, Wikipedie, umělá inteligence… Většinu z toho jsem si postupně zvykl používat a využívat. Ale po pravdě řečeno, když se nikdo nedívá, stále ještě rád sáhnu po některém z papírových slovníků, které mi doma dodnes z velké části zaplňují knihovnu.
Asi jsem prostě, jak se říká, „konzerva“. I jako konzerva ovšem uznávám, že digitalizace nám všem usnadňuje život. Vlastně by vůbec neškodilo, kdyby byla přišla trochu dřív. Třeba už po třicetileté válce, roku 1656. Tenkrát při požáru polského Lešna, kam se uchýlil do exilu, učiteli národů Janu Amosi Komenskému shořelo jeho životní slovníkové dílo: Linguae Bohemicae thesaurus neboli Poklad jazyka českého. Dílo, na kterém pracoval 44 let!
Čtěte také
Dovedete si představit takovou strašnou tragédii? Ale stát se to dneska, Jan Amos by nad tím mohl klidně mávnout rukou. Protože svůj poklad by měl bezpečně uložený někde na cloudu.
Samozřejmě, za předpokladu, že by nezapomněl zálohovat!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
