Za devatero horami

Přestože jsem hořel zvědavostí, ani jako dospělý jsem se neodvážil to kouzlo prolomit a zeptat se, proč své vyprávění vždycky začínala tímto zaklínadlem. Vím jen tolik, že na mě účinkovalo dokonale. Vždycky mě úplně přikovalo k židli. Jakoby někdo zatáhl rolety a rozsvítil petrolejku. Když babička vyslovila své pohádkové zaříkávadlo, jakoby do její staré kuchyně proniklo tlumené světlo z jiného světa, jakoby se utišily všechny zvuky, jakoby zavoněly cizokrajné vůně a zacinkaly kouzelné zvonky. A já už jenom tajil dech a trnul, co se bude dít.

Babička Jiřina vždycky vyprávěla zpaměti, v jejím repertoáru bylo možná dvacet, možná třicet pohádek. Za pár let už jsem je znal nazpaměť, ale to nehrálo vůbec žádnou roli. Neposlouchal jsem její pohádky proto, abych se dozvěděl, jak to dopadne. Chtěl jsem něco jiného. Chtěl jsem spolu s babičkou znovu navštívit pohádkovou říši. Chtěl jsem, aby se znovu, jako mávnutím kouzelného proutku, v té staré kuchyni rozhostila ona zvláštní atmosféra. Chtěl jsem znovu zavřenýma očima vidět víly tančící na louce, chtěl jsem se bát zlé čarodějnice a sedmihlavého draka.

Ale nebyl to únik od reality do říše snů a přeludů. Spíš naopak. Už jako dítě jsem tušil, že to, co mi babička vypráví, je nějak pravdivější a skutečnější než přisprostlé vtipy spolužáků ve škole a jejich dospěláctví za každou cenu. Že je to pravdivější a skutečnější než socialistické řeči soudružky učitelky.

Loudil jsem o pohádky, kdykoli jsem babičku viděl. Bylo to jako znovu se napít čisté vody od pramene, jako znovu se z plných plic nadechnout čerstvého vzduchu. Návraty do světa pohádek mě zvláštním způsobem uklidňovaly, vždycky mi jakoby znovu připomínaly, že láska je skutečně nad všechna kouzla, že dobro nakonec je silnější než zlo, že lež má krátké nohy a že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Všechny důležité věci jako by v pohádkové zemi znovu získávaly svůj původní, pravý význam, jakoby byly ozářeny světlem přicházejícím z jiného světa. Už je to dávno, co babička umřela. Přesto mám pocit, že to, co jsem se naučil v pohádkové říši babičky Jiřiny, vycházelo z větší hloubky, než všechno ostatní, co jsem se od té doby dozvěděl.