Jan Bělíček: Proč v Evropě probíhala genocida žen?

A většinou ho klademe do protikladu s rozumem, uměřeností a racionalitou osvícenství. Je nepochybné, že tohle všechno v tehdejším dění hrálo svou roli. Jak ale ukazuje slavná kniha Kaliban a čarodějnice italsko-americké feministky Silvie Federici, tento příběh má i další rozměr.

Čtěte také

Jan Bělíček: Všechny ty domy bez východu

Kniha původně vyšla před více než dvaceti lety a nyní vychází také v českém překladu Sylvy Ficové.

Federici se v ní vrací k přelomu pozdního středověku a raného novověku a tuto dobu vykresluje jako zásadní zlom, který nastavil základní parametry pro vývoj kapitalistické společnosti. Přestože máme tendenci středověk chápat jako dobu náboženského fanatismu a existenčního strádání, Federici vykresluje společnosti závislé na samozásobitelském hospodářství v docela jiných barvách. Zásadní změnu pro ni představuje především zavedení námezdní práce, která změnila vztahy mezi pány a jejich poddanými.

Čtěte také

Jan Bělíček: Křehkost drsných mužů z Osla

Podobně zásadní změnou byla ale také praxe ohrazování, tedy zabírání společné půdy a pozemků – které se tehdy říkalo občina – do privátních rukou. Lidé se najednou nemohli svobodně pohybovat ve svém bezprostředním okolí a neměli ani možnost živit se plody a zvířaty, které na těchto občinách nacházeli. Jádrem knihy Kaliban a čarodějnice je ovšem postavení žen. Ženy v pozdně feudálních společnostech vykonávaly celou řadu profesí a jejich role v samozásobitelském hospodářství byla zcela jasná a nezpochybnitelná.

S nástupem nového řádu o tato svá privilegia přišly a byly postupně vytlačeny do domácností, kde vykonávaly neplacenou domácí práci a staraly se o potomstvo.

Čtěte také

Jan Bělíček: Sledujeme plíživý návrat normalizace?

Toto téma ostatně Federici proslavilo už v 70. letech, kdy společně se svými kolegyněmi daly dohromady mezinárodní kampaň nazvanou Mzdy za domácí práce. Už tehdy totiž argumentovaly tím, že náš ekonomický systém stojí na neplacené práci žen v domácnosti a také na nikým neplacené péči a výchově dětí, tedy budoucích pracovníků národního hospodářství.

Federici ale ve svém výzkumu pokračovala dál a pokoušela se zjistit, kde vůbec toto nastavení vzniklo a proč. Právě to ji přivedlo na přelom 13. a 14. století, kdy začala pozorovat velké změny v uspořádání společnosti a společenské hierarchii.

Čtěte také

Jan Bělíček: S Ivanou Gibovou na sídlišti dějin

Kromě toho ovšem v knize mluví také o „genocidě žen“, které se nechtěly těmto změnám přizpůsobit, případně nebyly pro reprodukci a péči dostatečně způsobilé. V polovině 14. století prošla Evropou obří morová vlna, která zabila až třetinu tehdejší populace. Bylo potřeba nastartovat porodnost a eliminovat všechny jevy, které jí stály v cestě, a to včetně sodomie, jak se tehdy říkalo análnímu styku.

Je zajímavé, že čarodějnicím lidé přisuzovali moc nad plodností mužů, kterou mohly údajně ovlivňovat silou vůle a pomocí kouzel a čar. Jedním ze zajímavých detailů je také to, že řada lidí byla přesvědčená, že čarodějnice dokázaly muže připravit o jejich pohlavní orgány a různě je ukrývaly – třeba do ptačích budek.

Čtěte také

Jan Bělíček: Co budete dělat, až přijde diktatura?

Během honů na čarodějnice přišly o život statisíce žen po celé Evropě. Celý tento proces završil radikální společenskou transformaci, která vytyčila směřování na staletí dopředu. Přestože máme dojem, že jsme za posledních 600 let ušli obrovský kus cesty, dozvuky tehdejšího honu na čarodějnice můžeme pozorovat dodnes. Připomínají se nám v diskuzích o tradičních genderových rolích nebo v diskuzích o porodnosti a demografii. Kniha Kaliban a čarodějnice taky jasně ukazuje, proč mají podobné návraty do hluboké minulosti význam i pro zdánlivě moderní společnosti.