Tomáš Koblížek: Co je RIP trolling? Neúcta k mrtvé básnířce jako znepokojivé znamení

Jde o takzvaný RIP trolling – typ mluvy, který nesignalizuje jen špatný vkus, ale něco mnohem znepokojivějšího.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: „17. listopad nebyl.“ Filozofie jazyka popisuje nové trendy ve veřejném lhaní

Renee Good pocházela z Colorada, vystudovala anglistiku ve Virginii a nedávno přesídlila do Minneapolis. Byla matkou tří dětí, manželkou své milované ženy Beccy, a činnou básnířkou, která za jedno své dílo získala v roce 2020 cenu od Akademie amerických básníků. 7. ledna byla zastřelena, když svým autem stála v cestě agentům zmíněného úřadu.

Vedle projevů sounáležitosti se pak v online světě objevila vlna pohrdavých příspěvků na adresu lidí vyjadřujících soustrast i na adresu Renee Good. Tento už zmíněný RIP trolling představuje jeden z nejtemnějších druhů útočného jazyka. Zaznívá hlavně na sociálních sítích a běžně doprovází řadu tragédií, které se stanou předmětem širší pozornosti.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Blesková nenávist v metru i na sítích. Jak chápat fenomén hit-and-run?

O co se přesně jedná? Stručně řečeno, trolling sám o sobě spočívá ve snaze narušit či podlomit nějakou online komunikaci. Častým terčem trollingu jsou debatní skupiny rozebírající nějaká společenská témata. Do jejich hovoru náhle vstoupí i vícero řečníků operujících s urážkami či hořkým až temným vtipkováním. Cílem je jednoduše narušit hovor, otrávit mluvčí a odradit je od další komunikace.

RIP trolling je pak specifický tím, že jde o napadání mluvčích, jež veřejně truchlí za nějakou osobu. Na tento kontext odkazuje právě anglická zkratka RIP, „rest in peace“, čili „odpočívej v pokoji“, jež je pietním sloganem běžně adresovaným zesnulé či zesnulému. První velký a hojně diskutovaný případ RIP trollingu se objevil v roce 2010 na Facebooku a cílil na komunitu pozůstalých v Kalifornii. Nyní jsme jeho svědky u tragické události z Minneapolis.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: Co je fear speech? Na sítích předčí i nenávistné projevy

Proč nelze tento případ přejít jako pouhý nevkus? Je třeba si všimnout, že RIP trolling prošel výrazným vývojem. Nejprve šlo přinejmenším o diskutabilní snahu naznačit, že truchlení se do online světa nehodí. Temná ironie měla být vyjádřením postoje některých uživatelů internetu, podle nichž v digitálním světě zní projevy smutku falešně. Brzy se ale RIP trolling proměnil v čistě krutý humor praktikovaný také organizovanými skupinami. Trollové nesledovali jiný cíl, než se tímto způsobem bavit na účet poraněných lidí.

Dnes vstupujeme do nové fáze. RIP útoky, které zaplavují internet po událostech v Minneapolis, nejsou jen špatným vtipkováním. Cílem těchto projevů je také sdělit veřejnosti, že z hlediska útočníků existují lidé, kteří si nezaslouží ani sebemenší soucit. Básnířka Renee Good byla ženou žijící v páru s jinou ženou a zjevně nepodléhala mnoha tradičním normám. Zároveň byla někým, kdo neměl obavy postavit se na stranu lidí pronásledovaných příznivci jednoho zfanatizovaného hnutí. RIP útočení pak mělo vyslat signál, že vůči lidem typu Renee Good je bezcitnost možná.

Čtěte také

Tomáš Koblížek: 30 let od „prvního hejtu“ na sítích. Jaké byly počátky digitální nenávisti a kam směřujeme?

Vedle toho ale tento typ trollingu měl být projevem síly. Podobně jako veřejný hlasatel absurdit chce často jen ukázat, že pravda pro něj není závazná, že stojí nad ní, veřejné opovrhování zesnulou básnířkou mělo jasně říci, že dotyční se cítí nadřazeni i těm nejzákladnějším etickým ohledům. Jednoduše řečeno, mluvčí dávali najevo, že v rámci boje za „vyšších cíle“ pro ně žádná morálka neplatí.

Vím, že běžným posláním filozofů je nabízet širší přehled o světě a podávat odpovědi na to, jak podobným věcem čelit. Tuto úvahu ale nemohu zakončit jinak než vyjádřením nejistoty ohledně toho, jak na necitelnost takového ražení správně reagovat. Opravdu to nevím. Prvním krokem snad může být to, že začneme o těchto projevech mluvit a že budeme společně hledat řeč, v níž by bylo možné pádně odpovídat na rozpínající se cynismus a krutost.