Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa. Fragmenty ze vzpomínek českého básníka čte Rudolf Hrušínský

Na závěr své tvůrčí dráhy si básník Jaroslav Seifert v rozsáhlém svazku s názvem Všecky krásy světa zavzpomínal na milované město Prahu i na přátele, s nimiž se setkal během svého života, formou beletristicky stylizovaných, minulost spíše poetizujících než dokumentárně exaktních črt.Soubor vzpomínkových próz je naplněn nostalgií, sentimentem a chválou života a poezie.

Kniha nese podtitul Příběhy a vzpomínky a je předznamenána motem francouzského spisovatele Alberta Camuse: „Nemáme čas býti sami sebou, máme jen čas být šťastni.“ Scenérii úvodních partií tvoří ponejvíce rodný Žižkov, kde se v pitoreskním proletářském prostředí o místo ve vnímavé chlapecké duši svářila matčina katolická víra s otcovým sociálně demokratickým přesvědčením. Autor harmonizuje a stylizuje, idealizuje, lyrizuje, odbíhá od tématu a oklikami se k němu vrací.

Přes zjevný úmysl psát především o tom pěkném, co život přinesl, nevyhýbá se Seifert ani stinným stránkám minulých let: ožívá někdejší bída pražských proletářských periferií, dusivá atmosféra okupace a v náznacích je reflektována i nesvoboda za komunistického režimu. V centru Seifertovy pozornosti stojí i jedno z ústředních témat celé jeho tvorby – Praha jako synonymum kontinuity a národní identity, monumentální památník dějin a lidského ducha na straně jedné a zároveň intimní a důvěrná přítelkyně mnoha tváří a tajemných zákoutí.