Jack London: Bílý tesák. Nejstarší kompletně dochovaná rozhlasová hra z archivu Českého rozhlasu

Jack London, vlastním jménem John Griffith Chaney, se narodil 12. ledna 1876 v San Francisku jako nemanželský syn potulného astrologa irského původu. Matka vedla spiritistické seance a vyučovala hudbu. V 15 letech pomáhal London živit rodinu. V 16 letech si půjčil peníze na plachetnici a přidal se k partě, která na černo lovila ústřice.

Nějakou dobu působil jako pomocník námořní policie. Jako tulák později procestoval Spojené státy. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku. Nezbohatl, ale zkušenosti uplatnil ve svých povídkách a románech. Stal se i válečným zpravodajem v rusko-japonské válce.

Díky zážitkům v nejnižších vrstvách společnosti byl Jack London socialistou a angažoval se v odborech. Spolu s dalšími modernistickými spisovateli také podporoval eugeniku. Vydání jeho raných povídek z Klondiku ho finančně zajistilo.

Román Volání divočiny v roce 1903 udělal z mladého autora celebritu. Tomu napomáhaly i často publikované fotografie, které ukazovaly jeho drsný, ale mladický a vitální vzhled. Koupil si jachtu, vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii. Celý život bojoval s alkoholismem a nikdy se nenaučil zacházet s penězi.

Jeho život byl rámován rokem bitvy u Little Bighorn a rokem, kdy John T. Thompson vynalezl samopal. Jako by byl personifikací překotné modernizace USA, která proběhla mezi občanskou a první světovou válkou.

Londonova dobrodružná povaha, vzhled, úspěch, kontroverzní politické názory a především talent zrodily nebývale vlivnou literární ikonu. Za 18 let napsal 50 knih, z toho 20 románů. Zemřel 22. listopadu 1916. Podle některých pramenů spáchal sebevraždu, podle jeho dcery šlo o nešťastnou náhodu. „Raději budu popel než prach!“ To mělo být Londonovo krédo.

O popularitě románu Bílý tesák z roku 1906 svědčí to, že byl přeložen do více než 89 různých jazyků, ve třech svazcích byl vydán i v Braillově písmu. Mnohokrát byl zfilmován, poprvé v roce 1925.

V roce 1937 si dílo vybrali pro svou rozhlasovou inscenaci autor dramatizace Míla Kolár a režisér Václav Sommer. Nahrávka byla teprve nedávno objevena jako nejstarší v celku dochovaná česká rozhlasová hra.

„Bílý tesák je jediný záznam rozhlasové hry, která byla vysílaná živě v roce 1937. Premiéru měla 4. prosince ve 20 hodin 15 minut a byla natočena z živého vysílání na celkem 14 stran zvukových fólií,“ říká o dochované nahrávce Miloslav Turek, pracovník archivu Českého rozhlasu, který nahrávku objevil a restauroval.