Vydejte se po stopách Boženy Němcové v Praze. Její život ovlivnil nedostatek peněz, časté stěhování i sledování tajnou policií

Přistěhovala se v roce 1842, konkrétně do ulice Na Poříčí do domu U Zeleného stromu. Do pražské společnosti vstoupila na českém plese konaným na Žofíně v roce 1843. „Už byla matkou čtyř dětí, ale vypadala prý krásně, jako devatenáctiletá,“ popisuje literární historička Věra Menclová.

Na Slovanském ostrově naproti Paláci Žofín tuto událost dodnes připomíná dílo sochaře Karla Pokorného z roku 1954. Socha v nadživotní velikosti zobrazuje prostovlasou ženu s rozevlátými šaty. „Je to socha optimistické mladé ženy, která má nakročeno dopředu. Je velmi působivá, zejména tím, že stojí na vysokém soklu architekta Jaroslava Fragnera,“ popisuje Věra Menclová.

Pamětní deska Boženy Němcové v Ječné ulici.|foto:Profimedia

Společně se přesouváme do Ječné ulice, kde na průčelí budovy číslo 28 vidíme bronzovou pamětní desku s reliéfním portrétem Boženy Němcové. Vytvořili ji Eva Springerová a Jan Zázvorka v roce 1957. Text zhotovený zlatým písmem říká, že v tomto domě napsala roku 1854 Božena Němcová Babičku. Ale opravdu Babička vznikla právě tady?

„Babičku napsala ve vysokém stupni zoufalství nad odchodem syna Hynka, který zemřel, když bydlela právě tady v Ječné ulici. Takže ji tu začala psát, ale pravda není, že by ji tu napsala celou. Babička totiž vycházela na etapy, sešitově, jak to tehdy bývalo zvykem, a dopsala ji až ve Vyšehradské ulici,“ vysvětluje literární historička. V dnešní Vyšehradské ulici, konkrétně na domě 1378/45, najdeme pamětní desku atypického tvaru – jde o otevřenou knihu postavenou na výšku. „V přízemním bytě žila Božena Němcová rok. Musela ho dávat dohromady s přáteli, protože tu před ní žila paní, která chovala zvířata a dva roky skoro nevětrala, ale Němcová v něm byla nakonec spokojená. Svému muži v dopise napsala, že „byt je hezký a co nejhlavněji velmi zdravý“,“ říká Věra Menclová.

„Za života velká bída a po smrti sláva veliká“

Hrob české spisovatelky Boženy Němcové na Vyšehradě v Praze|foto:Profimeda

Božena Němcová se v posledních letech svého života v Praze velmi často stěhovala. „Tehdy nebylo zvykem najímat si byty na několik let a někteří nájemníci se stěhovali už po čtvrt roce. U Němcové hrály roli finance, stěhovala se do stále levnějších a menších bytů, ale také nemoci jejich dětí, takže hledala byty, kde by pro ně byly lepší podmínky,“ vysvětluje literární historička s tím, že spisovatelka se stěhovala především mezi ulicemi Ječnou, Štěpánskou, Vyšehradskou, Řeznickou, Vodičkovou a Na Příkopě, kde v roce 1862 zemřela. Tady všude ji i jejího muže pronásledovala tajná policie, která se zajímala o to, s kým se stýká a pravidelně o ní podávala hlášení, říká Věra Menclová: „Josef Němec se netajil svým českým smýšlením, byl to vlastenec protirakouského typu a s Němcovou si v tom velmi rozuměli.“

Cestu po stopách Boženy Němcové v Praze zakončíme v dnešní ulici Na Příkopě, kde stával Dům u Tří lip, ve kterém spisovatelka 21. ledna 1862 zemřela. „V tomto bytě jenom ležela a stonala, šlo zřejmě o totální vyčerpání. Jakkoli celý život strádala, její pohřeb byl velkolepý. Najednou všichni věděli, že zemřela velká osobnost. Po smrti sláva veliká a za života velká bída,“ uzavírá cestu po stopách Boženy Němcové literární historička Věra Menclová. Pískovcový náhrobek na vyšehradském hřbitově zdobí profil Boženy Němcové sochaře Tomáše Seidana a také reliéfní plaketa zobrazující Babičku, jak ukazuje vnoučatům tolar obdržený od císaře Josefa II. Písmo na pomníku pak navrhl Josef Mánes.