Základem veškeré kreativity je strach ze smrti. Orhan Pamuk hovořil v Praze o svém románu Morové noci
Nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2006, turecký spisovatel Orhan Pamuk, vyprávěl v Praze u příležitosti stejnojmenné výstavy v centru současného umění DOX o svém Muzeu nevinnosti, touze stát se malířem i o novém románu Morové noci.
Čtěte také
Původně jsem chtěl být malíř, nebo spíš malíř a architekt. Mým vzorem byl Le Corbusier. A protože jsem byl trochu frustrovaný, že jsem se malířem nestal, vždycky jsem se věnoval i něčemu výtvarnému. Jsem ten typ spisovatele, který vypráví příběhy skrze předměty, předměty jsou pro mě důležité. Nejprve jsem nevěděl, jak to propojit, ale nakonec se mi začala vyjevovat myšlenka Muzea nevinnosti. Rozhodl jsem se tedy pořídit vhodný prostor, abych tam své muzeum umístil. Věřte nebo ne, ještě jsem ani neměl v hlavě celý příběh, ale už jsem kupoval exponáty a vyprávění jsem promýšlel během toho procesu. Vytváření muzea bylo tak trochu jako psaní knihy. Lidé si často představují, že se jednoho dne probudíte a v hlavě najednou máte hotový román, jen ho začnete psát. Imaginace ale pracuje krok za krokem. Nejprve vytvoříte jednu instalaci, jednu věc, jednu kapitolu, něco vymyslíte, s někým se o tom pobavíte, pak uděláte něco dalšího, pořídíte další exponát…
Mezi exponáty jsou i vaše črty, kresby z vašich zápisníků…
Posledních patnáct let jsem si vždycky psal deník. A mám i jiné zápisníky, které jsou pro mě důležité. Co si do nich píšu? Poznámky, nápady na romány, ale i to, co se mi zkrátka děje: Jsem v Praze, budu mít veřejnou debatu v DOXu a tak dále. Zajímají mě i deníky jiných spisovatelů. Existují skvělí deníkáři, ale také jsou výborní spisovatelé, kteří si zároveň psali deníky. Mými vzory jsou v tomto ohledu Lev Nikolajevič Tolstoj a Virginia Woolfová, což jsou pro mě asi nejlepší romanopisci vůbec. Vždycky jsem si chtěl přečíst, jak Tolstoj psal Annu Kareninu, možná ten úplně nejlepší román v dějinách lidstva. Hrozně by mě zajímaly jeho deníky z té doby. Jenže zrovna v té době si Tolstoj deník nepsal! Asi byl tak spokojený se svým románem, že už si ani nepotřeboval psát deník. To je zkrátka něco, co kreativní mysl dělá. Jsou lidé, kteří si neumí představit den bez toho, aby něco napsali a když zrovna nemají rozepsaný román, tak píšou alespoň deník. A takový jsem i já. Ovšem já si v denících nechávám i prázdná místa a také do nich maluji. Ve svých denících jsem tedy nejen spisovatel, ale i malíř. Výběr z mých deníků i s obrázky byl před dvěma lety také publikován, třeba vyjde i u vás.
Proč vás už tři roky před koronavirovou pandemií zaujalo téma moru?
Chtěl jsem, aby se Morové noci odehrávaly na ostrově ve středozemním moři, protože mi šlo o alegorii o politické moci. Chtěl jsem zobrazit mor jako politickou záležitost. Asi nejznámější román o epidemii je Camusův Mor, ale podle mě to není tak docela o moru. Není tam ani pořádná karanténa! V roce 1897 byla v Číně obrovská morová epidemie, která během dvaceti let zabila dvacet milionů lidí, ale svět tehdy ještě nebyl tak propojený, takže evropské noviny to sotva zmiňovaly, což je podle mě kontext, který Alberta Camuse zaujal. Když jsem o tom románu přednášel svým studentům, tak jsem to vyučoval spíš jako politickou prózu. Když na místo moru vložíte třeba nacisty, funguje to vlastně lépe. Jsou tam scény, kdy v noci přijíždějí sanitky a odvážejí lidi neznámo kam. To se v době moru opravdu neděje. To se lidé naopak dobývají do nemocnic nebo utíkají z města. Camusův román v tomto smyslu není moc realistický. Podle mě nejlepší román o moru jsou Manzoniho Snoubenci. Vždycky když se ptám svých italských přátel, jestli četli Snoubence, tak vášnivě přitakají, ale pak se vždycky ukáže, že četli jen těch asi třicet stránek, které pojednávají o moru. Je to ovšem skvěle napsaných i vyrešeršovaných třicet stránek. Na rozdíl od Camuse, který si zjevně žádný průzkum nedělal.
Takže jde o mor, nebo o politiku?
Když si přečtete jakoukoli knihu o historii moru nebo o moru a islámu, tak zjistíte, že epidemie směřuje ke koncentraci politické moci. Epidemii může zastavit jen silná vláda nebo silný vůdce, který si direktivně s pomocí armády a přísných trestů vynutí karanténu. Když během londýnského moru roku 1655 někdo onemocněl, úřady zabednili v domě všechny členy rodiny a nechali je tam zemřít, aby se nákaza nešířila. Nicméně já jsem Morové noci začal psát už 3 roky před pandemií koronaviru prostě proto, že jsem sledoval Erdoganovu autoritářskou vládu a chtěl jsem napsat politickou alegorii. O moru jsem chtěl psát také proto, že strach ze smrti je skvělý námět. Smrt dává životu smysl. Když je vám sedmdesát, tak je logické, že se smrtí a smyslem života zabýváte. Ale co když je vám pětadvacet? Pak budou vaše úvahy o smrti možná trochu jiné, ale epidemie jim dodá podobnou naléhavost. A na to jsem potřeboval mor. Podle mě veškerá kreativita vlastně pochází od strachu ze smrti.
(Rozhovor vychází z částí veřejného interview s Orhanem Pamukem v Centru současného umění DOX 17. 2. 2025.)
Související
-
Při psaní začínám otázkou. Hledání nejednoznačných odpovědí v dětských knihách Enne Koens
Nizozemská autorka Enne Koens píše poetické a empatické knihy pro děti o tom, jak lépe chápat sami sebe i svět kolem nás.
-
Mojí poezií jsou teď reportáže. Ukrajinský spisovatel Myroslav Lajuk nad svou knihou Bachmut
Co dělají básníci ve válce? Píšou reportáže – odpovídá ukrajinský spisovatel Myroslav Lajuk. Jak zachytit realitu, která je příliš hrozná na to, aby byla uvěřitelná?
-
Autor, láska a smrt. Jak se Salman Rushdie chopil pera a učinil ho mocnějším nože
12. srpna 2022 byl při vystoupení v New Yorku pobodán spisovatel Salman Rushdie. Po zotavení svůj zážitek s útokem zpracoval v knize Nůž.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
