Já musím psát. Z korespondence Boženy Němcové
Vhled do osobního života a tvůrčího zázemí spisovatelky, ale i svébytná, plnohodnotná složka jejího literárního díla. Z dopisů Boženy Němcové čte Růžena Merunková. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
„Já musím psát. Když jsem mnohdy mrzutostí nebo starostí sklíčená, jak sednu k psaní, žiji v jiném světě,“ svěřuje se v jednom ze svých dopisů Božena Němcová (4. 2. 1820 Vídeň – 21. 1. 1862 Praha). Když pročítáme její korespondenci, vždycky znovu musíme obdivovat, s jakou pokorou a statečností přemáhala nepřízeň svého osudu a jak navzdory bídě a žití na pokraji sil dokázala vytvořit nesmrtelné dílo.
Ve Stránkách na dobrou noc zazní dva z autorčiných dopisů. První psala v červnu 1855 publicistovi a profesoru české literatury Janu Helceletovi, druhý adresovala své sestře Adéle. Pořad vysíláme u příležitosti dvoustého výročí narození autorky: Božena Němcová se narodila 4. února 1820 ve Vídni.
Účinkuje: Růžena Merunková
Připravila a uvádí: Dagmar Oravová
Režie: Vladimír Tomeš
Natočeno v roce 1991.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
