Václav Vokolek: Velká hora

Její jméno bývá odvozováno od keltského Kletis. Keltský název není pouhou fantazií, přáním dnešních neokeltů a keltologů. Přítomnost Keltů tu dokazuje malý přeslen z pálené hlíny, který tu byl nalezen při výkopech pro vodovod k místní hvězdárně. Ale na Kleti samotné pozorný poutník najde zajímavé kameny, podivuhodné fragmenty zdí z téměř megalitických kamenů, kterým doposud nikdo nevěnoval pozornost.

Čtěte také

Václav Vokolek: Postavy z jiného světa

Kleť byla od středověku hraniční horou, tedy něčím důležitým. Například v listině z roku 1318 svědčí bratři Jindřich a Smil z Chlumu, že hranice jejich statku sahají až „ad montem Naclati“, to je nejstarší zaznamenané jméno hory. Po úbočí a pod vrcholem hory probíhaly v minulých stoletích hranice panství a dodnes se tu stýkají hranice katastrů.

Tak důležitá hora má samozřejmě své pověsti. Ta nejdůležitější spojuje „Klatý“ s přítomností ďábla. Lidé si vyprávěli, že na nejvyšší hoře Blanského lesa stál pevný hrad. Vládl v něm vladyka Hrozen se svou dcerou Krasavou. Obě jména jsou novodobá, značně romantická, ale jádro pověsti spočívá v jiné informaci. Krasava byla neobyčejně sličná a není divu, že se o ni ucházelo mnoho ženichů. Jednoho dne se ukázal bohatý mladík se snědými tvářemi, černými vlasy a velice jiskrným zrakem. Tvrdil, že je z daleka, až ze zemí za mořem. Ale Krasava tajemného rytíře odmítla. Poznala, kým tento nápadník je. Samotným vládcem pekel, Belzebubem.

Čtěte také

Václav Vokolek: Mramorové setkání

Když odmítnutý nápadník poznal, že jeho proměna je prozrazena, přísahal pomstu. Počkal si, až všichni z hradu odjeli a rozpoutal strašnou bouři. Hradby hradu se svalily a kamení lítalo do všech stran. Nastal by snad konec jednoho jihočeského světa, kdyby kolem náhodou neputoval jakýsi poustevník. S čerty to uměl. Stačilo pozvednout kříž a pomodlit se. Rázem na hoře nastal klid. Jen rozházené kameny tam zůstaly dodnes, i dnes je můžeme na Kleti najít a nevědět si s nimi rady.

Pověst mohla vzniknout proto, že lidé na vrcholku Kletě mohli spatřit zbytky neznámých staveb, ale třeba právě tady plály o významných svátcích ohně, třeba právě tady bylo přírodní kultovní místo. Ale na počátku 19. století byla Kleť pro svůj nádherný kruhový výhled vyhledávána za účelem měření a mapování. Začali sem chodit i první poutníci, kterým malebný rozhled, učaroval, tak jako knížeti Josefu Janovi Nepomukovi ze Schwarzenbergu. Byl vášnivým cestovatelem a navíc propagátorem turistických snah. Dal tedy podnět k výstavbě kamenné rozhledny. Dokončena byla roku 1825 a je nejstarší rozhlednou v Čechách. Na počest svého zakladatele byla nazývána Josefovou věží.

Věž se také v této době stala trigonometrickým bodem pro kartografické práce. U rozhledny stojí dodnes Tereziina chata s restaurací a poblíž ní se nacházejí nejvýše položené sluneční hodiny v Čechách. Chata se jmenuje podle své patronky Terezie ze Schwarzenbergu.

Čtěte také

Václav Vokolek: Setkání s vílami

Další stavbou na Kleti je hvězdárna, která patří ke světové špičce v oblasti zkoumání planetek. Na počest hory byla jedna ze zde objevených planetek nazvána Mons Naklethi. A to jsme zase blíže vesmíru, k vyšším světům.

Chápeme tedy, že dávní obyvatelé mohli Kleť považovat za posvátnou horu v onom archaickém slova smyslu, jak ho známe ze všech světových mytologií. Hory byly v duchovních dějinách člověka přirozeným symbolem věčnosti, byly vnímány jako místa setkání země s vyššími světy. Jejich nepřístupnost se stala mocným symbolem. Ve většině civilizací se na nich budovala kultovní místa. Svatých hor, hor zjevení, smaragdových hor, bílých hor, bychom na planetě našli mnoho a na různých místech. Mnoho lokálních posvátných hor bylo zapomenuto spolu s kultem s nimi provázaným. Třeba mezi ně patří i Kleť. A zázraky se na vrcholu vysoké hory dějí i dnes. Z rozhledny jde, skutečně málokdy a výjimečně, spatřit ve slunci zářící ledovce Alp.