Václav Vokolek: Skalka

Ční nad krajinou jako ostrov duchovních hodnot. Poutní místo Skalka, umístěné severně od města Mníšek pod Brdy na skále, nepatří jen k honosným kulisám svázaným s exaltovanou barokní zbožností, ale k místům prokazatelně posvátným.

Václav Vokolek: Jeden zámek v proměnách času

• Upravit
• Smazat

Stále si příliš neuvědomujeme, jak dějiny jednoho místa úzce souvisí s dějinami celé země. Tak třeba zámek v Hluboši.

Traduje se, že na syna zakladatele mníšeckého zámku zapůsobila smrt jeho sestry natolik, že se rozhodl pro stavbu poutního místa určeného k rozjímání o věcech života a smrti. Základem duchovního prostoru je osa vytyčená mezi kaplí a poustevnou.

Zajímavé je, že kaple není na vyvýšeném místě, ale na nejnižším. Dalo by se říci, že stojí na samém počátku poutníkovy mystické cesty. Můžeme ji považovat za maják upoutávající pozornost zbožných nebo zbloudilých duší.

Od ní stoupáme k poustevně, která celému drobnému areálu vévodí. Pěšinu, stoupající od kaple vzhůru, lemuje osm výklenkových kaplí křížové cesty, které poutníkovi připomenou mysterium posledních chvil božího syna.

Václav Vokolek: O smyslu křížových cest

• Upravit
• Smazat

Jarní krajina je sváteční, poznáme to, jen do ní vstoupíme. Procházet krajinou, která ještě ukrývá svou zeleň, v hloubce úvozových cest se ještě bělají zbytky sněhu, znamená očekávat každoroční zázrak, každoroční zrození života a světa.

Pak se na cestě objeví cosi nečekaného – umělé jezírko s lekníny. Vodní hladina ve výšce 535 metrů nad mořem! Při pohledu na něžné květy se vybaví vzpomínka na buddhistické chrámky v Himalájích či taoistické svatyně v Číně.

Na vodní hladině, zrcadlí neustále proměnlivou podobu oblohy, se cosi podstatného odrazí, nejen podoba naší tváře. Voda tu není pouhým symbolem, je čímsi očišťujícím a osvěžujícím nejen naše tělo ale i mysl. Je povzbuzením. Cesta pak stoupá prudčeji, nádhernou alejí až k dávno opuštěné poustevně. Ten, kdo tu kdysi v pokoře a daleko od světských marností trávil své dny, věděl o posvátnosti jistě mnoho.

Skalka navzdory času zůstala posvátným místem. Vznáší se nad duchem opuštěnou krajinou, v níž je vše poddolované a hrozí destrukcí. Jako by se tam dole uvolnily temné síly. Ale nahoru nemohou. Tak jako všechna posvátná místa, nemůže být Skalka nikdy opuštěna. To spíše my jsme posvátná místa opustili.