Václav Vokolek: Letní čas

21. červen 2024

Jestliže je symbolem jara zelená barva, pak symbolickou barvou léta je určitě červená. Souvisí s žárem ve všech jeho podobách. Jedná se samozřejmě o barvu slunce, barvu života, radosti, vitality a síly. Obarvit něco červeně znamenalo od nepaměti obnovu života.

Již někdy před sedmdesáti tisíci lety lidé pohřbívali výjimečné jedince do hrobů v prenatální poloze a zasypávali je červenou hlinkou. Tak je magicky připravovali pro následný posmrtný život. Možná, že každé léto tento prastarý rituál opakuje.

Čtěte také

Léto je ovšem výrazně mnohobarevné, obsahuje všechny barvy, všechny odstíny, a v tom jen tato roční doba nevyčerpatelná a nenapodobitelná. Stačí se podívat do zahrad a na rozkvetlé letní louky a nalezneme tam všechny odstíny, jaké můžeme složit do nádherné kytice. Jistě proto si léto spojujeme s krásou, s krasomluvou, jak se kdysi hezky říkávalo.

Ale krásy léta se neomezují pouze na slunečné dny, stejně krásné jsou krajiny v dešti nebo za letní bouře, kterou může poutník vnímat jako pečlivě režírované představení plné obdivuhodných efektů. Léto má jednu základní přitažlivou vlastnost a tou je štědrost. Dary, které rozdává, je těžké vyjmenovat.

Čtěte také

Všichni víme, že léto začíná podivuhodným dnem, dnem letního slunovratu. Většina kultur tento výjimečný den vnímala jako posvátný, sváteční, dnes je pouze jedním dnem v kalendáři. Jedním z mnoha.

Slunovrat je v současnosti pouhým astronomickým termínem. Je to ovšem také den, kdy krajina a celá planeta vstupuje do znamení Raka. Rak je měsíční znamení, tedy znamení ženské, a má mnoho společného s vodou, včetně naší záliby v letním koupání.

Čtěte také

Slunovrat byl v duchovní tradici celého světa svátečním dnem a proto mnoho prehistorických památek má s tímto jedinečným dnem dokazatelné propojení. Ať už se jedná o megaliticé hrobky, vztyčené megality, rondely nebo o místa na vrcholcích hor. Zde všude nalezneme slunovratové vzkazy.

Co všechno se v minulých časech o slunovratu v krajině dělo? V Evropě hořely ohně, tak jako o keltské Beltinu. Později se jim říkalo svatojánské. To nám připomene, že i křesťané na pradávné tradice navázali, možná spíše překryli, svátkem svatého Jana Křtitele. Ve Švédsku se těmto ohňům říkalo Baldrova hranice. Dřevo do tohoto rituálního ohně muselo být složeno z devíti různých stromů, do plamenů se házely jedovaté houby, které měly zničit moc trollů a zlých duchů. Stejně tak se do plamenů vhazovaly léčivé byliny pro očištění krajiny.

Čtěte také

S magickou devítkou, nezapomínejme, že je složena z trojnásobku posvátného čísla tři, se setkáme i v české duchovní tradici. O slunovratu v českých vsích trhaly dívky devatero kvítí. Při trhání nesměly promluvit, ani se ohlédnout a celá magická operace probíhala v osamocení.

Doporučuji, aby se letní poutníci toulající se letní krajinou dokázali zastavit a sehnout nad každou kvetoucí rostlinou, třeba tou nejdrobnější. Je to nejen povinná lekce krásy, ale i uvědomění, že bychom mohli i my být její součástí.

autor: Václav Vokolek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.