Václav Vokolek: Letní čas

Již někdy před sedmdesáti tisíci lety lidé pohřbívali výjimečné jedince do hrobů v prenatální poloze a zasypávali je červenou hlinkou. Tak je magicky připravovali pro následný posmrtný život. Možná, že každé léto tento prastarý rituál opakuje.

Čtěte také

Václav Vokolek: Posvátná hora

Léto je ovšem výrazně mnohobarevné, obsahuje všechny barvy, všechny odstíny, a v tom jen tato roční doba nevyčerpatelná a nenapodobitelná. Stačí se podívat do zahrad a na rozkvetlé letní louky a nalezneme tam všechny odstíny, jaké můžeme složit do nádherné kytice. Jistě proto si léto spojujeme s krásou, s krasomluvou, jak se kdysi hezky říkávalo.

Ale krásy léta se neomezují pouze na slunečné dny, stejně krásné jsou krajiny v dešti nebo za letní bouře, kterou může poutník vnímat jako pečlivě režírované představení plné obdivuhodných efektů. Léto má jednu základní přitažlivou vlastnost a tou je štědrost. Dary, které rozdává, je těžké vyjmenovat.

Čtěte také

Václav Vokolek: Drobný medailon Ulriky von Levetzow

Všichni víme, že léto začíná podivuhodným dnem, dnem letního slunovratu. Většina kultur tento výjimečný den vnímala jako posvátný, sváteční, dnes je pouze jedním dnem v kalendáři. Jedním z mnoha.

Slunovrat je v současnosti pouhým astronomickým termínem. Je to ovšem také den, kdy krajina a celá planeta vstupuje do znamení Raka. Rak je měsíční znamení, tedy znamení ženské, a má mnoho společného s vodou, včetně naší záliby v letním koupání.

Čtěte také

Václav Vokolek: Básníkovo město

Slunovrat byl v duchovní tradici celého světa svátečním dnem a proto mnoho prehistorických památek má s tímto jedinečným dnem dokazatelné propojení. Ať už se jedná o megaliticé hrobky, vztyčené megality, rondely nebo o místa na vrcholcích hor. Zde všude nalezneme slunovratové vzkazy.

Co všechno se v minulých časech o slunovratu v krajině dělo? V Evropě hořely ohně, tak jako o keltské Beltinu. Později se jim říkalo svatojánské. To nám připomene, že i křesťané na pradávné tradice navázali, možná spíše překryli, svátkem svatého Jana Křtitele. Ve Švédsku se těmto ohňům říkalo Baldrova hranice. Dřevo do tohoto rituálního ohně muselo být složeno z devíti různých stromů, do plamenů se házely jedovaté houby, které měly zničit moc trollů a zlých duchů. Stejně tak se do plamenů vhazovaly léčivé byliny pro očištění krajiny.

Čtěte také

Václav Vokolek: Podoby krajiny

S magickou devítkou, nezapomínejme, že je složena z trojnásobku posvátného čísla tři, se setkáme i v české duchovní tradici. O slunovratu v českých vsích trhaly dívky devatero kvítí. Při trhání nesměly promluvit, ani se ohlédnout a celá magická operace probíhala v osamocení.

Doporučuji, aby se letní poutníci toulající se letní krajinou dokázali zastavit a sehnout nad každou kvetoucí rostlinou, třeba tou nejdrobnější. Je to nejen povinná lekce krásy, ale i uvědomění, že bychom mohli i my být její součástí.