Václav Vokolek: Drobný medailon Ulriky von Levetzow

16. únor 2024

Na začátku naší úvahy je nutné si uvědomit, že Židé žijí v české krajině více jak tisíc let, to je o něco málo času než my. Nikdy se zde ale necítili doma, nemohli se tu tak cítit. Byli vždy občany nevítanými, občany druhého řádu, a tak jako v celé Evropě byli i u nás často vyháněni a nikdo je nikdy nevítal.

Čtěte také

Mnoho jim bývalo nakázáno a zakázáno. Přesto zůstali. Nejen ve velkých městech, ale postupně se usídlili v docela malých skupinkách po celé zemi. V malých vsích a městečkách. I v těchto miniaturních skupinkách, čítajících třeba čtyři rodiny, někdy dokonce jen jednu, a přece trvali na svých tradicích, zvyklostech, modlitbách, dávném starověkém jazyku a víře v jediného Boha, přesně v toho, ve kterého doufali i věřili křesťané.

Židé se vším odlišovali od svých sousedů, to můžeme považovat za jednu z hlavních příčin nenávisti a opovržení. Lišili se svým způsobem života, svým jazykem a hlavně svou zarputilou zbožností. Přemýšlet o tom před rozpadající se synagogou v Třebívlicích je těžké. Mnohé nevíme, potomci pamětníků žádní nežijí, psané dokumenty kdesi zmizely.

Čtěte také

Jistý rozmach malé židovské komunity souvisel se vstřícným postojem tehdejší majitelky panství. Tou byla překvapivě baronka Theodore Ulrike Sofie von Levetzow dodnes známá jako legendární poslední láska Johanna Wolfganga Goetha. Jejich milostný příběh, který postrádal všechny projevy oboustranné lásky, je všeobecně známý, zdramatizovaný, do detailu popsaný.

Ulrika von Levetzow prožila většinu života v Třebívlicích, to je pro tak významnou a zromantizovanou osobnost překvapivé. Mnoho lidí v české kotlině netuší, kde obec Třebívlice leží. A přece se tu Ulrika nenudila. Sice se nikdy nevdala, třeba ne kvůli Goethovi, pečovala o děti své předčasně zemřelé sestry, starala se o starou matku. Zabývala se přírodními vědami, podílela se na vzniku českého Národního muzea, ačkoli neuměla slovo česky.

Čtěte také

Věnovala se dobročinnosti, přispívala na provoz a opravy třebívlického kostela, založila přádelní školu, v níž se dívky učily ručním pracím, a překvapivě se podílela na prvním útulku pro bezdomovce v Praze. O lásce starého Goetha k mladičké šlechtičně víme mnohé, ale o její záslužné činnosti nic. Že je právě toto znamení popularity, dokonce i historické, je zřejmé. Jedná se vždy o smyšlenou a zidealizovanou postavu hrající v nevěrohodných kulisách, v tomto případě značně zaprášených a potrhaných.

Jak paní hraběnka, která se ráda zabývala ručními pracemi, četbou a filantropií, pomohla hrstce Židů žijících na svém panství, není zřejmé, ale stavba synagogy a zřízení hřbitova o tom svědčí. Židovských obyvatelů v Třebívlicích nikdy nebylo mnoho. Několik se jich zde usadilo již v 17. století, z jakých důvodů netušíme, a roku 1880, v době rozkvětu, jich zde bydlelo patnáct a v roce 1900, to již majitelka ve věku 95 let před rokem zemřela, dosáhl jejich počet dvaceti sedmi.

Čtěte také

Za třicet let na to se v Třebívlicích k židovské víře přihlásilo pouze šest lidí. Jak dopadli, netušíme, jejich osud se patrně za okupace násilně skončil, raději to nezjišťovat. Každopádně za majitelky panství Ulriky von Levetzow si tu Židé postavili pěknou synagogu. Bez její pomoci a podpory by se tak určitě nestalo. To v době, kdy z Vídně jsou již slyšet důrazné hlasy po „konečném řešení“ otázky Židů.

Přesto je třebívlická synagoga, dnes zcela opuštěná, polorozpadlá, obklopená ošklivými garážemi, závažným svědectvím. O kom? Raději nepátrejme, protože také o nás. To, že zámek Ulriky von Levetzow slouží jako základní škola, je naopak svědectvím o duchovním dědictví bývalé majitelky panství. Jako by se tu naplnila její poslední vůle.

autor: Václav Vokolek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.