Magdalena Platzová: Pohlednice z lázní Kodaň

1. srpen 2024

Neznám nic lepšího, než probudit se v neznámém městě a mít volno. Otevřete oči do slunečného dne, před obydlím čeká bílý oř, respektive kolo. Větřík od moře ochlazuje tak akorát. Je severské léto s kvetoucím jasmínem a růžemi, bílé noci. V hlavě naskakuje Knut Hamsun, jeho Pan, omamná knížka, Bergmannovy Lesní jahody a jeho Sen noci svatojánské nebo Iwaszkiewitczův Březový háj.

Ale nač se zdržovat literaturou? Raději skočit do sedla a vyrazit.

Čtěte také

Zprvu vratce, všechny smysly v pozoru. Jak šlapu směrem do centra, cyklistů přibývá, je třeba zjistit, jak to tu chodí. První křižovatky vyžadují odvahu. Naštěstí brzy zjišťuji, že cyklista je v Kodani král, auta se drží v uctivé vzdálenosti, chodci též. Pohyb v neznámém teritoriu vyvolává intenzivní pocit radosti, mé kolo dostává křídla.  

První zastávkou je socha malé mořské víly, najdete ji na každé pohlednici.  Ale turistické atrakce jsou užitečné, odkud by jinak člověk šel a kam? Ráda se o vílu podělím s  několika autobusy turistů, na půvabu jí to neubírá. A svištím dál. Až Nyhavn se svými kotvícími bárkami a barevnými domky mne donutí zpomalit a nakonec sesednout, dav je hustý, nicméně klidný a přátelský. Jakoby se pověstná uvolněnost místních obyvatel přenášela i na návštěvníky. Připadám si tu, na návštěvě z Francie, kde je hladina napětí mezi lidmi vysoká, jako v nějakých lázních.

Čtěte také

Mosty, jiskřivá hladina moře, novostavby na protějším břehu. Nábřeží, pak stinná zahrada mezi Židovským muzeem a Královskou knihovnou, kde sedí na kamenném podstavci v zahloubání předchůdce existencialismu Søren Kierkegaard.   

Kierkegaard, Andersen a Niels Bohr, také Tycho de Brahe, to jsou nejslavnější osobnosti z Dánska. První tři jsou pohřbeni tady v Kodani, ten čtvrtý odpočívá v Praze, kde jeho legendární zlatý nos a prasklý močový měchýř straší v představách místních dítek už dobrých čtyři sta let.

Přibližně stejně dlouho stojí v Kodani slavná Kulatá věž, kterou dal těsně po Brahově smrti postavit dánský král, aby se mohlo pokračovat v astronomických bádáních, jichž si považovala celá tehdejší Evropa. Věž, jejíž součástí byla universitní knihovna, je vybavena spirálovitou rampou, po níž bylo možné vyjet téměř až na vrchol na koni a pohodlně převážet knihy, astroláby, teleskopy a jiné.

Čtěte také

Nejvíce vzrušující mi přišel vnitřek věže, její jádro: prázdný sloupec ve středu válce, jakási studna bez vody, třicet pět metrů hluboká. Tato prázdnota sepnutá kovovými obručemi, jež drží pohromadě celou věž, je středem Dánského království, bodem nula, od něhož se vyměřovaly první mapy. Lze se pak divit, že otec kvantové teorie byl Dán?

Věda zde plynule přechází do pohádky. V místní knihovně s čítárnou studoval i největší pohádkář všech dob, Hans Christian Andersen. Stejně jako jeho kolegové prý také sedával na suchém záchodku, který je dosud k vidění, a pokuřoval z dýmky, aby přebil zápach z výkalů nahromaděných za desítky let.

Čtěte také

K jeho hrobu na hřbitově Assistens jsem si také zajela. Hroby jako místa setkání nelze nikdy docenit. Vybavily se mi tu všechny ty postavy a postavičky, s nimiž jsme vyrůstali, příběhy, jež nám kolují v krvi. A říkala jsem si, že kdyby z této země nevzešel nikdo jiný než Andersen, bylo by to až dost.

Hrob Kierkegaardův mne překvapil. Představovala jsem si ho jako samotáře, ale na hřbitově leží obklopen svou početnou rodinou. Na lavičce tam seděla bledá, černě oděná dívka, zahloubaná do četby. Což mne potěšilo, stejně jako celý hřbitov, v podstatě park, kde mezi náhrobky lidé piknikují, hrají hry, vozí kočárky s dětmi. A kde mrtvým ani živým nemusí být smutno, protože jejich světy se přirozeně prolínají.

Kodaň
autor: Magdalena Platzová
Spustit audio