Václav Vokolek: Kaple splněných slibů
Kořeny zázraků rostou v mělké obyčejné půdě plné kamenů. Kdysi žil poblíž Bruselu rolník s těžce nemocnou manželkou. Byl velice chudý, to také nebylo nic neobyčejného. Aby své nebohé ženě mohl v zimě zatopit, pokácel na svém poli prastarý dub, který byl pro jeho předky nedotknutelný. Zdá se, že se tu jednalo o typický posvátný strom, jehož tradice mohla sahat až do předkřesťanských dob.
Ve dřevě chuďas našel hluboko do kmene vrostlou sochu Panny Marie. Jak se to mohlo stát? Na takové otázky nebyl čas, hlavně že v ubohé světnici bylo teplo.
Čtěte také
Na manželčino přání drobnou sošku opravil. Nemocná se před podivuhodně nalezenou soškou modlila a zcela se uzdravila. Soška, tajemně vystouplá z dubového kmene, způsobila další vyslyšení a tamní kněží ji vystavili veřejné úctě a zbudovali jí krásnou kapli. Z kmene zázračného stromu byly vyřezány další madonky, té původní velice podobné a stejně zázračné.
Sláva Panny Marie z Bruselu se brzy rozšířila po celém světě, prý ji uctívali i američtí Indiáni. A tak se stalo, že jednu takovou sošku, byla pouhých 20 centimetrů vysoká, dostal darem i český šlechtic Karel Filip Buquoy pocházející ze staré francouzské šlechty.
Čtěte také
Hrabě Karel byl velice zajímavý člověk, vědec a cestovatel, a také muž velice zbožný. Darovanou sošku bral všude sebou. Když roku 1685 plul z Říma do Španělska, rozpoutala se na moři strašlivá bouře. Hrabě Karel v modlitbách slíbil prostřednictvím milostné sošky Panně Marii, že pokud se zachrání, postaví z vděčnosti na svém panství nádherný kostel a v něm na oltáři umístí vzývanou sošku. V tu chvíli se bouře zázrakem uklidnila. Je zvláštní, že v tomto se všechny tematicky podobné legendy spojují. Člověk se na vyšší mocnosti obrací jen a jen ve stavu nouze.
Hrabě Buquoy se po návratu na rodinné panství vydal hledat vhodné místo pro stavbu nové kaple. Nalezl ho nedaleko Netolic, na vrcholu nevysokého vrchu, který již od konce 14. století známe jako Lomec. Svůj slib však hrabě Karel splnit nemohl. Za tři měsíce totiž odešel z tohoto světa. Na smrtelné posteli prosil své dva syny, Emanuela a Alberta, aby dílo dokončili a otcův slib splnili.
Čtěte také
Jak toto všechno víme? V roce 1817 nalezli řemeslníci při opravě střechy kostela ve věžní makovici spis pojednávající o původu poutní sošky. Vložil ho tam sám stavitel, Emanuel Buquoy, syn hraběte Karla, roku 1701.
1. května 1692 hrabě Buquoy položil na lomeckém vrchu před očima mnoha poutníků základní kámen nového kostela. Světil jej neznámý novokněz. Roku 1695 se dělníci dali do kopání a stavby základů. Stavba pak byla na čtyři roky přerušena, ale 14. září 1704 byl pak kostel v Lomci za účasti mnoha poutníků slavnostně vysvěcen. Mladý hrabě Emanuel Buquoy však přítomen nebyl. Také on předčasně zemřel předchozího roku. Stalo se cosi podivného, osudového. Ani jemu nebylo dáno spatřit hotovou stavbu, kterou postavil na přání svého otce, ani on se nestal svědkem splněného slibu.
Čtěte také
Patrně i to bylo součástí jakéhosi plánu s poutním místem spojeným. V nádherné architektuře poutní centrály se mělo stát dosti zázraků, ale třeba tím největším, hlavním, byl dvojnásobně splněný slib. Dodržení dávno vysloveného slova.
V současné době se setkáváme spíše s nesplněnými sliby. Sliby se totiž stávají pouhou zdvořilostní konvencí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
