Danou problematiku v rozhlase sleduje už téměř dvacet let. Film má rád a rozradostní ho, když se něco kvalitního povede i v televizi. Obecně: svoji práci miluje a stejně tak i rozhlas, který považuje za magické médium plné možností.
Absolvoval Gymnázium Jana Keplera v Praze a Vysokou školu zemědělskou, dnes Českou zemědělskou univerzitu. Psal už na základní škole, na gymnáziu spoluvedl třídní časopis, a pero z ruky nepustil, ani když na stará kolena přešel k mikrofonu. Spolupracuje s některými tištěnými médii a napsal několik knížek. Za tu nejzásadnější považuje životopis režisérky Věry Chytilové, se kterou díky téhle práci intenzivně prožil více než dva roky. Dodnes si toho ohromně váží nehledě na množství úžasných vzpomínek, které mu po nich zůstaly.
Za tuhle knihu dostal i Cenu Egona Erwina Kische.
Před rozhlasovou praxí byl chvíli agronomem v JZD a čtyři roky pracoval jako terapeut duševně nemocných, což taky byla obrovská zkušenost. Poté, co se z něj stal novinář, absolvoval různá filmová a filmově-historická školení a kursy.
Vedle své každodenní, vlastně deníkářské rozhlasové zpravodajsko-publicistické práce si s velkou radostí občas odskočí k pořadům, jako jsou Telefonotéka nebo Výročí týdne.
Občas si ho pozvou do nějakých porot nebo výběrových komisí. Což bere i jako reprezentaci Českého rozhlasu, bez kterého by nic z toho nebylo. Stejně tak by nebyly nabídky na moderování nebo uvádění veřejně prezentovaných pořadů a besed.
Je šťastně ženatý – od roku 1989 pořád s jednou manželkou. Dvě děti už nejsou děti, ale zralé, dospělé osobnosti.
Život pokládá za dobrý. Ví, že v něm má štěstí.
Všechny články
-
Paskaljević uvedl na Febiofestu Sud prachu, jeden z nejúspěšnějších snímků v historii festivalu
Známý režisér Goran Paskaljević se cestou z Indie domů do Srbska zastavil v Praze. Nebyl tu na výletě, ale služebně.
-
Přijel, viděl a zvítězil. Režisér Desplechin představil na Febiofestu snímek Ismaelovy přízraky
Známý francouzský režisér Arnaud Desplachin převzal v rámci festivalu Febiofest cenu Kristián za přínos filmu.
-
Vodňanský & Skoumal ve výbušné směsi. Zakázané koncerty z let 1974–1981 vycházejí na CD
Mezi lety 1974 a 1981 odehrála dvojice Vodňanský – Skoumal bezpočet koncertů. Některé z nich byly povolené, některé tak napůl, jiné vůbec, a konaly se třeba v bytech.
-
Daniela Kolářová: Spojení herců a studentů může leccos dokázat
Alena z Noci na Karlštejně, Doubravka z Léta s kovbojem nebo paní Lavičková, která chce chalupu Na samotě u lesa – to všechno je Daniela Kolářová.
-
Jiří Suchý: do sto šesti na pódiu, potom dlouhé stáří
Jiří Suchý to má dobře naplánované: ještě dvacet let chce křepčit na jevištích, ponejvíce na tom svém semaforském, a pak si užívat zasloužený odpočinek.
-
Jak si Gene Deitch kvůli pražské lásce neohlídal Oscara
Gene Deitch patří k velkým osobnostem animovaného filmu. Filmy jsou jeho život.
-
Bába došplhala z ledové řeky na lví vrchol
Pětadvacáté udílení výročních filmových Českých lvů ovládla Bába z ledu.
-
Kristián Hynek: Kameraman je u filmu nejdůležitější člověk
Kristián Hynek je mistr svého oboru, přitom člověk skromný a navíc rád předává své zkušenosti generaci svých následovníků.
-
Korupce, nesnášenlivost, organizovaný zločin. Do kin přichází smutně aktuální Mečiar
Únos syna prezidenta, hádky blízkých lidí i organizovaný zločin propojený do politických sfér… Tohle všechno, a mnohem víc, ukazuje dokument Terezy Nvotové Mečiar.
-
Tváří letošních Oscarů je Tvář vody, vizuální Oscar pomyslně putuje i do Česka
Měla nejvíc nominací, a taky si nejvíc oscarových sošek, celkem čtyři, odnesla – řeč je o snímku mexického režiséra Guillerma del Tora Tvář vody.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 52
- 53
- 54
- 55
- 56
- …
- následující ›
- poslední »